6 C 244/2020-16 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 4 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. V žalobě uvedl, že pohledávku nabyl od svého právního předchůdce [údaje o právním předchůdci žalobce], poskytovatelem spotřebitelského úvěru však byl ještě právní předchůdce tohoto subjektu, [údaje o právním předchůdci žalobce], neboť doklady obsažené v žalobě k tomu nasvědčují. Byla to totiž tato společnost, kdo částku 4 000 Kč převedla na účet žalovaného. Smlouva je ze dne [datum]. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutou částku úvěru dne [datum]. Již samotná skutečnost, že ve smlouvě nebyl sjednán žádný úrok, svědčí o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena nebyla, neboť poskytování finančních prostředků za úrok je znakem úvěrové smlouvy. Nicméně žalobce prokázal, že tato částka byla [právnická osoba], tedy jeho právním předchůdcem žalovanému poskytnuta a žalovaný tuto částku žalobci nevrátil. Soud proto postupoval podle § 2991 obč. zák. a vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení. Podle tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí mimo jiné i ten, kdo věc získá na základě neplatného právního úkonu. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce částku žalovanému poukázal, proto je podle výše cit. ustanovení obč. zák. žalovaný povinen tuto částku žalobci zaplatit, neboť na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud žalobě vyhověl i pokud se jedná o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhl. 177/96 Sb. a přiznal úspěšnému žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, dále za 3 úkony po 200 Kč a 3 x 100 Kč paušál, 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto platebním rozkazem, ten se nepodařilo doručit, soud ho proto zrušil a vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud se v 7mi denní lhůtě k výzvě soudu nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, postupoval soud podle § 115 a) o. s. ř. a o žalobě rozhodl na základě dokladů poskytnutých žalobcem tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.