11 C 41/2020-60 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu žalovanou částku 39 724 Kč, když tato částka se skládá ze dvou plateb nájemného ve výši 2 x 12 000, tj. 24 000 Kč a dále z nákladů na služby, a to za elektřinu ve výši 9 396 Kč, 3 060 Kč za plyn a doplatky 2 x 828 Kč za vodu a 612 Kč za svoz komunálního odpadu. 2. V žalobě uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu, na základě které nájemce dal do podnájmu bytovou jednotku 3 + 1 v domě [adresa] v [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu od [datum] do [datum] a nájemné činilo 12 000 Kč měsíčně + záloha na služby 2 000 Kč měsíčně. Zároveň žalovaná složila kauci při podpisu podnájemní smlouvy ve výši 27 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána výpovědní lhůta v délce dvou měsíců, když tato lhůta počala běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé straně. 3. Žalovaná se z předmětného bytu bez dalšího vystěhovala – vyklidila jej dne [datum] bez jakéhokoliv vysvětlení. V té době již byla v prodlení s úhradou nájemného a záloh na službách za měsíce duben a květen, tj. žalobci v té době již dlužila na nájemném částku 28 000 Kč, tj. 2 x 12 000 Kč + 2 x 2 000 Kč Částku 27 000 Kč použil žalobce ze složené kauce, zbývá tedy za tyto měsíce k zaplacení dlužné nájemné ve výši 1 000 Kč. 4. Dále požadoval žalobce ty částky, které uvedl v žalobě za elektřinu, plyn, vodu a platby komunálního odpadu. Žalobce doložil smlouvu o podnájmu bytu ze dne [datum] i výzvu k úhradě dlužného nájemného ze dne [datum]. Doložil i přehled částek, které má žalovaná uhradit za služby a k výzvě soudu i jednotlivé faktury, na základě kterých provedl žalobce toto vyúčtování. 5. Na jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 3 263,80 Kč, tedy pokud se jedná o elektřinu o částku 528,70 Kč, pokud se jedná o plyn 467,10 Kč, a dále za vodné 1 656 Kč a komunální odpad 612 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení ohledně této částky zastavil. 6. Pokud jde o zbývající částku, tedy o částku 36 460,20 Kč, soud žalobě vyhověl. 7. Žalobce má nárok na úhradu nájemného za výpovědní dobu, jak byla mezi účastníky sjednána, byť výpověď ze strany žalované dána nebyla, když žalovaná se bez dalšího z bytu odstěhovala a klíče žalobci hodila do schránky. Skutečnost, že žalobce požaduje po žalované zaplacení nájemného za dobu dvou měsíců, tj. za červen a červenec roku 2020, soud pokládá za výhodnější pro žalovanou, neboť smlouva byla uzavřena na dobu určitou a žalovaná žádnou výpověď nepodala. Žalobce však přesto požaduje dlužné nájemné jen za dobu dvou měsíců s tím, že jak uvádí v žalobě, faktické jednání žalované, která byt opustila, pokládá za výpověď. Soud proto vyhověl žalobě, pokud jde o částku 24 000 Kč, jak žalobce požadoval. Dále zohlednil i dluh na nájemném za měsíce duben a květen ve výši 1 000 Kč, neboť za tyto měsíce měla žalovaná zaplatit celkem 28 000 Kč a ze složené jistoty byla uhrazena částka o 1 000 Kč nižší. 8. Pokud jde o vyúčtování za elektřinu, soud vycházel z faktur, které doložil žalobce, a to za odběr elektřiny za dobu od 11. 4. 219 do [datum] a [datum] do [datum], když propočetl spotřebu za dobu 9 měsíců, po které žalovaná užívala předmětný byt, a celkovou spotřebu rozpočítal na tři byty nalézající se v domě. K tomu je třeba připomenout, že v domě je jenom jeden elektroměr a mezi účastníky bylo dohodnuto, že každý z uživatelů bytu zaplatí 1/3 částky, která bude jako spotřeba elektrické energie vyúčtována. Vzhledem k tomu, že soudu výpočtem vyšla částka o 528,70 Kč nižší, než jakou uvedl ve svém vyúčtování žalobce, vzal žalobce ohledně této částky žalobu zpět. Stejným způsobem soud postupoval, pokud jde o spotřebu plynu, neboť ani na této části žalobce netrval na původně požadované částce 3 060 Kč a vzal žalobu zpět ohledně částky 467,10 Kč, ke které soud dospěl výpočtem stejným způsobem, jako tomu bylo u elektřiny. 9. Pokud jde o vyúčtování vodného a komunálního odpadu, že vzal žalobce žalobu zpět zcela, tedy ohledně částky 1 656 Kč + 612 Kč, neboť nebyl schopen doložit spotřebu vody pro byt, který užívala žalovaná. Soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 36 460,20 Kč a ve zbytku řízení zastavil, jak je uvedeno výše. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci má žalobce nárok na 83,4 % nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 987 Kč, dále za 4 úkony po 2 700 Kč, 4 x 300 Kč paušál, 21 % DPH z částky 12 000 Kč, tj. 2 520 Kč, celkem by náhrada nákladů řízení činila 16 507 Kč, 83,4 % z této částky činí 13 767 Kč.