12 C 196/2017-266 — Okresní soud v Domažlicích

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 61 726 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10,8 % z částky 61 726 Kč od [2016] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Řízení, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 203 274 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 10,8 % ročně z částky 203 274 Kč od [2016] do zaplacení, bylo zastaveno (výrok II), žalobci byla uložena povinnost zaplatit státu – České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích na náhradě nákladů řízení částku 420,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Domažlicích na náhradě nákladů řízení částku 181,57 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalobce byl zavázán nahradit žalovanému náklady řízení 60 332 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný pouze zčásti. Žalobce splnil svou závazkovou povinnost ze smlouvy o půjčce z [2016] a uhradil za žalovaného dluhy z exekucí v rozsahu částky 61 726 Kč, proto v tomto rozsahu byl žalovaný k vrácení vypůjčené částky zavázán. Ve zbytku pak bylo řízení zastaveno, když žalobce po poučení soudu k prokázání tvrzení vzal žalobu zpět. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 61 726 Kč a neúspěšný v rozsahu 203 274 Kč (v tomto rozsahu vzal žalobu zpět, tedy zavinil, že řízení muselo být zastaveno), proto mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení úspěšnějšímu žalovanému. Soud nevyhověl požadavku žalobce na posouzení nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., když důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení neshledal. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do výroku V o náhradě nákladů řízení. Namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení neaplikoval postup dle ustanovení § 150 o. s. ř. S právním názorem žalobce na danou kauzu se ztotožnil jak soud prvního, tak soud druhého stupně a ke změně došlo až na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. V době podání žaloby měl žalobce k dispozici smlouvu o zápůjčce s úředně ověřeným podpisem žalovaného, smlouvu o zřízení zástavního práva a výdajový pokladní doklad ze dne [2016] s podpisem paní [jméno] [příjmení], tedy měl dost podkladů pro to, aby bylo rozhodnuto, že mu svědčí právo na vrácení finančních prostředků. Teprve v průběhu soudního řízení začaly vycházet najevo skutečnosti svědčící o tom, jak je to vlastně ve vztahu mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, který ji zmocnil, aby za něj řešila vyplácení jeho četných exekucí. Tyto skutečnosti však v době podání žaloby při běžné obezřetnosti nemohl v žádném případě předvídat či předpokládat, neboť disponoval všemi třemi výše specifikovanými dokumenty, z nichž dokonce na dvou byl ze strany žalovaného úředně ověřen jeho podpis. Žalobce se snažil celou záležitost řešit smírnou cestou. Vyzýval žalovaného k zaplacení, avšak marně. V jednání žalobce nelze spatřovat nic protiprávního, nemravného či neobezřetného. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo v napadené části, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 5. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 6. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. 7. V přezkoumávané věci byl částečně v řízení úspěšný žalobce a částečně byl úspěšný žalovaný. Soud prvního stupně postupoval správně, když odečtením úspěchu účastníků v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. určil poměr úspěchu účastníků ve věci. Rovněž výše nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena. 8. Citované zákonné ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele nebylo právo na náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznáno. Závěr o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Významné z hlediska aplikace § 150 jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení a další. 9. V přezkoumávané věci žalobce netvrdil nepříznivé osobní, majetkové a sociální poměry. Důvodem žádosti o přiznání osvobození od hrazení nákladů řízení je dle tvrzení žalobce nedostatek vědomostí o skutkových okolnostech projednávané věci a tento nedostatek není rozhodně důvodem vedoucím k závěru o důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení. Skutková zjištění, která činí soud v průběhu řízení, jsou zásadní pro rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že pokud jde o procesní povinnost žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti, žalobce doplňoval žalobní tvrzení již v řízení u soudu prvního stupně v roce 2020 a následně byl poučován k doplnění žalobních tvrzení i po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu. V reakci na tuto výzvu žalobce vzal žalobu zpět, tedy v rozsahu zpětvzetí žaloby byl ve věci neúspěšný. Povinnost tvrzení žalobce neunesl. 10. Žalobce se dovolává toho, že nejednal protiprávně ani nemravně, když skutkové okolnosti dané věci mu nebyly známy. Neúspěch žalobce ve sporu není posouzením jeho jednání jako protiprávního a nemravného, úspěšným může být účastník pouze tehdy, unese-li své povinnosti tvrdit a prokazovat. Pokud žalobce uplatnil nároky ze smlouvy, jejímž byl účastníkem, a v řízení neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, nejedná se o okolnosti odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů řízení druhému účastníku. Důvody pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal. 11. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto odvolací soud toto rozhodnutí dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil, když i výše nákladů byla správně stanovena. 12. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, náklady řízení mu však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.