12 C 57/2020-36 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu dlužné nájemné z nájemní smlouvy [číslo], která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] na dobu neurčitou ve znění dodatku [číslo]. Předmětem nájmu byly pozemky uvedené v čl. 1 cit. smlouvy a nájemné bylo sjednáno na částku 214 Kč ročně. Protože žalovaný nájemné neuhradil a neužíval pozemky řádně, odstoupil žalobce od nájemní smlouvy a vyzval žalovaného k předání předmětu nájmu ke dni [datum]. Žalobce v žalobě uvedl, že již v minulosti se domáhal k zaplacení dlužného nájemného po žalovaném a věc je předmětem exekučního řízení. Žalobce k žalobě doložil nájemní smlouvu ze dne [datum] včetně obou dodatků, odstoupení od nájemní smlouvy, vyúčtování nájemného, upomínku – výzvu k úhradě ze dne [datum]. Doložil také výpis z katastru nemovitostí, kterým prokázal vlastnické právo k předmětu nájmu. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten se nepodařilo doručit, soud ho proto zrušil a vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. K témuž byl vyzván i žalobce, ten na výzvu reagoval a s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě dokladů předložených žalobcem. Žalovaný je povinen nájemné hradit podle § 2246 obč. zák., a protože svojí povinnost nesplnil, soud mu ji uložil ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů podle vyhl. 254/2015 ve výši 300 Kč. Protože žalobce je od soudního poplatku osvobozen, uložil soud povinnost k zaplacení soudního poplatku žalovanému, a to podle § 2 odst. 3 z. č. 549/91 Sb. v platném znění.