17 C 81/2021-41 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně podala dne 24. 9. 2020 u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhá po žalované zaplacení částky 6 770,40 Kč z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru ze dne [2018] a všeobecných obchodních podmínek. Na tomto základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce 5 000 Kč. Žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky úvěrového limitu, tj. splátky ve výši 250 Kč, a to počínaje měsícem následujícími po měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva. Úvěr byl zesplatněn dne [2019]. Žalovaná částka ke dni [2020] činí 4 850,40 Kč na jistině, 1 316,30 Kč na úrocích z úvěru, 573,89 Kč na zákonných úrocích a na poplatkách 1 920 Kč. 2. Soud postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a ve věci rozhodl bez nařízeného jednání a to na základě předložených listinných důkazů účastníků řízení. Účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud žalovanou vyzval, aby se vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů a zároveň aby se v téže lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízeného jednání. Usnesení soudu bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne [2021] s tím, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevyjádřila se rovněž ani k otázce, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že žalovaná, jak již bylo výše uvedeno, se k žalobě nevyjádřila ani nerozporovala tvrzení obsažená v žalobě, ani netvrdila nebo neprokazovala, že by smluvní vztah mezi účastníky řízení nevznikl, popř. že by měla žalované částky, ať už zcela nebo z části zaplacené, soud vycházel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobcem. 3. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [2021], kdy nedílnou součástí převodu byly i žalované pohledávky. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi účastníky řízení byla platně ujednána výše specifikovaná smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejím základě žalovaná ke dni [2019] vyčerpala na jistině celkem částku ve výši 4 850,40 Kč. Předmětný úvěr měla hradit po měsíčních splátkách ve výši 5 % z úvěrového rámce, tj. ve výši 250 Kč. Žalovaná řádně a včas neplnila splátky. K dnešnímu dni zbývá k úhradě na jistině částka 4 850,40 Kč, na úrocích částka 1 316,30 Kč, na zákonných úrocích 573,89 Kč a na poplatkách 1 920 Kč. 5. Smluvní vztah mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 1810 a následující obč. zák. a § 2395 obč. zák. Podle § 2395 obč. zák. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah rovněž dopadá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Žalobkyně tedy prokázala nárok smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, výpisem z účtu, výzvami k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu a předžalobní upomínkou. 7. Žalobě tak soud zcela vyhověl, neboť částky, jak jsou specifikovány, byly žalobkyní řádně doloženy výše uvedenými listinami. 8. O úrocích z prodlení soud rozhodl podle § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K prodlení žalované došlo dne [2019], kdy repo sazba platná pro první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení žalovaného, tj. ke dni [2019], dosáhla výše 1,75 %, tedy výše úroků z prodlení činí 9,75 % ročně. 9. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za 3 úkony právní služby: 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), 3 režijní paušály – 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, dále 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobkyně je plátcem této daně. Celkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka ve výši 1 489 Kč a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, výše úvěrového rámce), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.