19 C 121/2021-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [2019] s počátkem pojištění ke dni [2019]; ve smlouvě bylo ujednáno roční pojistné ve výši 3 960 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil pojistné za období od [2020] do [2020]. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojištěným byla dne [2019] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Povinností žalovaného bylo plnit řádně pojistné, žalovaný však splatné pojistné splatné dne [2020] neuhradil, přičemž neplacení pojistného bylo důvodem zániku pojištění ke dni [2020]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvu, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalovaného bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaný si tyto povinnosti řádně a včas v rozhodném obdobní nesplnil, a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojistného, přičemž vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalované příslušnou část pojistného. 7. Prvním výrokem proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 1 639 Kč (jehož součástí je i ujednaná paušalizovaná náhrada za upomínání ve výši 600 Kč), a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhláška č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se neztotožnil s tvrzením, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není možno podřadit pod tzv. formulářové žaloby; samotný text návrhu v konfrontaci s obsahem obdobných podání žalobkyně (nezřídka zastoupené [údaje o zástupci]) totiž dokládá pravý opak; jinak řečeno, podle podepsaného soudu nemůže být žádných pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. 9. Nadto se sluší opakovaně konstatovat, že„ je s podivem“, poukazuje-li [údaje o zástupci] v návrhu – jako obvykle – na„ množství produktů“ a na skutečnost, že„ jednotlivé produkty se řídí i různými zákony“, že se tvrzená variabilita téměř neodráží v textu předkládaných návrhů, ve kterých navíc (striktně vzato) nezřídka absentují i rozhodná skutková tvrzení (v posuzované věci např. skutečná výše dlužného pojistného), jež si soud patrně má„ domýšlet“ z předložených důkazů. Jakkoli uvedená skutečnost soud, jenž přiměřeně zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh, je současně zřejmé, že právě tato skutečnost může opětovně vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.