19 C 137/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky specifikované v prvním výroku tohoto rozsudku, jakožto dluhu, který měl vzniknout žalovanému z titulu smlouvy o díle, jež byla mezi účastníky řízení uzavřena, a na jejichž základě žalobkyně provedla práce vyfakturované na celkovou částku 32 392 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno v úplnosti vyhovět. 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný si dne [datum] u žalobkyně objednal opravu vozidla [číslo], [registrační značka]. Servis předmětného vozidla, a tudíž (nepřímo) uzavření smlouvy o díle, osvědčila žalobkyně zakázkovým listem č. [číslo] (na č. l. 14) a daňovým dokladem [číslo] (na č. l. 15). Za označené práce přitom byla žalobkyní žalovanému vyfakturována celková částka 32 392 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne [2020] (viz č. l. 16). 4. Z hlediska právního hodnocení věci postačí uvést, že žalobkyní uplatněný nárok není v rozporu s žádnou kogentní normou, upravující smlouvu o díle (srov. ustanovení § 2586 a násl. občanského zákoníku), žalovanému tak vznikla povinnost tyto částky – cenu díla, resp. odměnu zhotovitele – žalobkyni zaplatit, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. 5. Jelikož tak žalovaný dosud patrně neučinil, zavázal jej k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, a to ve lhůtě předvídané v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 706 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 296 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 32 392 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý z dvou a půl úkonu uvedených v § 11 odst. 1 advokátního včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a konečně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 950 Kč ve výši 1 460 Kč.