19 C 160/2021-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] s počátkem pojištění téhož dne; ve smlouvě bylo ujednáno pojistné ve výši 7 353 Kč. 2. Okresní soud Plzeň-město ve věci vydal dne 7. 4. 2021 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu nicméně žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor ze dne [datum], ve kterém uvedl, že jej„ ve lhůtě 30 dnů“ odůvodní a označí důkazy na podporu svých tvrzení. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Okresní soud Plzeň-město rozhodl o své místní nepříslušnosti s tím, že z předmětného odporu žalovaného vyplynulo, že žalovaný má od [datum] svůj trvalý pobyt na území České republiky hlášen na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. 4. Po přenesení místní příslušnosti podepsaný soud nařídil ve věci jednání. 5. Žalovanému bylo (byť toliko fikcí) doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou, přičemž v tomto předvolání byl rovněž upozorněn, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaný se bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavil a svou neúčast neomluvil. 6. Na tomto místě je přitom třeba zdůraznit, že podle obsahu spisu žalovaný v odporu avizované odůvodnění odporu v označené lhůtě ani později Okresnímu soudu Plzeň-město ani zdejšímu soudu nepředložil; podepsaný soud tak nebyl obeznámen s žádnými důvody, pro které žalovaný, vlastník poměrně luxusního automobilu, v dané právní věci, jejímž předmětem je relativně bagatelní částka, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu podal. 7. Za dané procesní situace soud rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení nepředložil žádnou – konkrétní věcnou – procesní obranu, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 8. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojištěným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla [registrační značka], tovární značky Porsche, typ Cayenne. Povinností žalovaného bylo plnit řádně pojistné, žalovaný však nezaplatil žalobkyni pojistné splatné dne [datum], a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojištění ke dni [datum]; dlužné pojistné pak žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 9. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvou, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalovaného bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaný tyto povinnosti nesplnil, a tato skutečnost byla podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti důvodem pro zánik pojistného, přičemž podle ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příslušnou část pojistného. 10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 11. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, naopak žalovaný žádnou procesní obranu nepředložil. Prvním výrokem proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 1 396 Kč (ve kterém je již zahrnut ujednaný poplatek za upomínání ve výši 50 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení v jí požadované výši 10 % ročně (viz § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a odměna za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 7 bodu 3. a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1 000 Kč, tedy odměna v celkové výši 1 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a jeden paušál ve výši 300 Kč, náhrada za ztrátu času v celkové výši 800 Kč, náhrada prokázaných cestovních výdajů ve výši 2 114 Kč a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 630 Kč Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 144 Kč.