19 C 161/2021-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně po žalované žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) požadovala zaplacení částky 9 694 Kč s příslušenstvím, a to z titulu„ dohody o uznání dluhu“, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum]. 2. Po doplnění žaloby – k výzvě podepsaného soudu usnesením ze dne 8. 9. 2021 č. j. 19 C 161/2021-18 – z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně – obchodní společností [právnická osoba] uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž dluh z titulu této úvěrové smlouvy činil ke dni uznání dluhu dne [datum] částku 12 194 Kč, který měla žalovaná uhradit v rámci čtyřiadvaceti měsíčních splátek. Žalovaná se však dostala do prodlení se splátkou [číslo] [číslo] pročež žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou dluh žalované ve výši 9 694 Kč dne [datum] zesplatnila. 3. Usnesením ze dne 20. 9. 2021 č. j. 19 C 161/2021-24 poté soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla žalovaná poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny, byť toliko fikcí, zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Za dané procesní situace vyšel soud z žalobkyní předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně – obchodní společností [právnická osoba] uzavřela dne [datum] Smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byla téhož dne na jí označený účet zaslána částka 4 500 Kč (viz výpis účtu v přílohové obálce na č. l. 22). Dne [datum] potom žalovaná s další žalobkyní uzavřela dohodu označenou jako„ Splátková dohoda“, ve které uznala dluh ve výši 12 194 Kč (viz č. l. 14), přičemž k této dohodě byl stranami ještě přijat dodatek ze dne [datum] (na č. l. 13). Z žalovanou (z podstaty věci) nevyvráceného tvrzení žalobkyně potom vyplývá, že do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná předmětný dluh v rozsahu částky 9 694 Kč neuhradila. 5. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zákonné podmínky předvídané citovaným ustanovením občanského zákoníku tak byly v posuzované věci zjevně splněny, neboť žalovaná v písemné formě uznala svůj peněžitý dluh, přičemž rovněž (v ještě potřebné míře určitosti) označila právní titul, na jehož základě měl tento dluh vzniknout. 6. V důsledku písemného uznání dluhu tak vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), a žalovaná – ač k tomu dostala příležitost – korektnost této domněnky nikterak nezpochybnila, a tak její obsah ani nevyvrátila. 7. Je tak namístě závěr, že žalobkyně osvědčila svůj nárok ve výši 9 694 Kč, soud tudíž shledal její požadavek v úplnosti za důvodný. 8. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit. 10. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za dva a půl úkonu právní služby v celkové výši 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč je přitom žalovaná povinna uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce – advokáta [údaje o zástupci] – rovněž v prodloužené lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.