19 C 202/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, jenž podle jejího tvrzení měl žalobkyni vzniknout z titulu náhrady nákladů spojených s pobytem žalovaného na protialkoholní záchytné stanici [stanice]. 2. Jelikož v posuzované věci byly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně dala totiž souhlas s rozhodnutím bez jednání přímo v žalobě, žalovaný tak učinil – byť toliko fikcí – v návaznosti na výzvu soudu ze dne [datum]. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listinných důkazů, jež žalovaný, který se v poskytnuté lhůtě ani později k žalobě nevyjádřil, nikterak nerozporoval, dospěl soud k závěru, že dne [datum] byl žalovaný u žalované hospitalizován a následně se téhož dne písemně zavázal žalobkyni za vyšetření a hospitalizaci zaplatit do [datum] částku 2 500 Kč (viz č. l. 6). Před podáním žaloby byl navíc žalovaný upomínán přípisem ze dne [datum]. 4. Podle ustanovení § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, platí, že„ prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta“, tedy v daném případě zjevně žalovaný. Pakliže tak dosud neučinil (přičemž v řízení nevyšel najevo opak), je zřejmé, že předmětná žaloba je v plném rozsahu důvodná. 5. Nad rozhodný rámec podepsaný soud dodává, že neztrácí ze zřetele obsah Zprávy ze systematických návštěv protialkoholních záchytných stanic, vypracované Kanceláří Veřejného ochránce práv za rok 2014 na str. 45 - 49, žalobkyní požadovanou částku nicméně považuje za částku přiměřenou. 6. Jelikož se tedy žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku, tedy v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž včetně zákonného úroku z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu všech jí účelně vynaložených nákladů řízení. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.