19 C 274/2020-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud převážně v odůvodnění toliko na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 918,48 Kč s tím, že jde o dluh žalované, jež neproplatila (v žalobě identifikované) faktury, jež jí žalobkyně v průběhu roku 2017 a v lednu roku 2018 postupně vystavila, přičemž část tohoto dluhu představuje cena zařízení (set-top-box a modem), jež si žalovaná u žalobkyně objednala, a část cena žalovanou využitých služeb jiných subjektů, jež jí žalobkyně umožnila (zprostředkovala) prostřednictvím dané telefonní stanice. Protože si žalovaná prostřednictvím sítě žalobkyně objednala posléze vyfakturované služby, byla okamžikem objednání zavázána uhradit cenu těchto služeb, přičemž k výběru této ceny je oprávněna výlučně žalobkyně. V tomto konkrétním případě šlo o poskytování služeb (resp. platebních transakcí) za období od [datum] do [datum]. 3. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 4. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. K návrhu žalobkyně, jejíž obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy žalovanou nebyl (z podstaty věci) zpochybněn, tak vzal soud za prokázané, že žalovaná užívala telefonní stanici [číslo] žalobkyně jí v souladu s Všeobecnými podmínkami umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s příslušnými ustanoveními tehdy platného zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Cenu za tyto tzv.„ služby třetích stran“ za výše označené období žalovaná žalobkyni neuhradila. 6. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalované poskytnuty služby třetích stran, je žalovaná povinna uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. V daném případě přitom jde celkem o částku 4 436,98 Kč. 7. Vedle toho představují dluh žalované nezaplacené splátky za poskytnutý set-top-box a modem v celkové výši 1 300 Kč a žalobkyní vyúčtovaná upomínka ve výši 181,50 Kč. 8. Protože žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužné částky nezaplatila, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, přičemž musel rovněž zohlednit, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. Soud proto uložil žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 918,48 Kč od [datum] do zaplacení, tedy pouze v percentuelní výši (za celou dobu prodlení), kterou žalobkyně v návrhu požaduje, a taktéž - v souladu s ustanovením § 513 občanského zákoníku - paušální náhradu nákladů žalobkyně na uplatnění pohledávky ve výši 200 Kč. 9. Nad rozhodný rámec posuzované věci považuje podepsaný soud za nutné zdůraznit, že žalobkyní předložené listinné důkazy jsou poměrně nepřehledné přinejmenším v tom smyslu, aby z nich bylo transparentně zřejmé, v jakém rozsahu má soud vůbec pravomoc rozhodovat o nároku žalobkyně v občanském soudním řízení (srov. ustanovení § 7 o. s. ř. a ustanovení § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Jelikož žalobkyně v petitu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu požaduje toliko náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, uložil soud druhým výrokem rozsudku žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení pouze ve výši 400 Kč, tedy nikoliv ve vyšším rozsahu, na který by jinak měla žalobkyně právo i nárok.