5 C 191/2020-29 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [právnická osoba] se domáhá po žalovaném zaplacení částky, která podle žalobkyně nebyla žalovaným uhrazena ve prospěch úvěru poskytnutému žalovanému na základě smlouvy ze dne [datum] pod [číslo] původním věřitelem, a to ve výši 25 000 Kč se sjednáním dalšího závazku. Celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli 50 949 Kč v 17-ti splátkách po 2 997 Kč Poslední splátka byla splatná [datum], když žalovaný neplnil závazek řádně a včas a ocitl se tak v prodlení. Žalovaný tak dluží na jistině 4 922,50 Kč, na úroku 127,19 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 552,27 Kč, na poplatku za sjednání úvěru 1 809,52 Kč a na inkasním poplatku 1 809,52 Kč. Žalobkyně nárok dokládá smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému, smlouvou o úvěru, doklady o prověřování úvěruschopnosti klienta, přehledem plateb, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě, plynoucí od doručení výzvy, která mu byla doručena do vlastních rukou na adrese [adresa žalovaného]. Stanovená 7 denní lhůta tedy marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní. Z nich je zřejmé, ž s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel žalovaný [datum] smlouvu o úvěru, který mu byl poskytnut ve výši 25 000 Kč a ve smlouvě se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnuté finanční částky k zaplacení dalších částek, a to úroků ve výši 2 906 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru 10 000 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 3 043 Kč a inkasního poplatku 10 000 Kč. Z uzavřené smlouvy lze vyvodit, že se účastníci na jejím obsahu shodli ve smyslu § 1724 a § 1725 obč. zák. Nicméně i přes takto shodně projevenou vůli smluvních stran je třeba hodnotit ujednání ve smyslu § 1813 obč. zák. Podle něho se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V tomto směru je třeba poukázat na to, že jednání týkající se vlastního úvěru a sjednaného úroku je v souladu s ustanovením § 2 395 obč. zák. Podle něho se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Pokud však jde o další závazky, je třeba vidět, že úhrada za poskytnutí úvěru, inkasní poplatek a náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 23 043 Kč představují 92 % poskytnutých finančních prostředků na úvěr bez ohledu na sjednané úroky. Takovéto ujednání je třeba posoudit jako ujednání lichevní ve smyslu § 1796 obč. zák. a ve smyslu § 580 obč. zák., tedy jako ujednání nemravné, které podle § 588 obč. zák. soud posuzuje jako ujednání neplatné. Dále je třeba poukázat na to, že s ohledem na sjednaný závazek v celkové výši 50 949 Kč (částečněneplatný) představuje zaplacená částka 41 728Kč. Podle přehledu transakcí, tedy došlých plateb v hotovosti či na účet bylo zaplaceno 41 728 Kč. Soud má za to, že ve prospěch platného závazku, tedy sjednaného úvěru a úroků, bylo plnění žalovaným poskytnuto v dostatečném rozsahu a dokonce poskytnuté platby svědčí o tom, že bylo plněno i ve prospěch dalších, podle soudu neplatných ujednání. S ohledem na závěr, že ujednání týkající se ujednaných poplatků s výjimkou úroků je ujednání nemravné a neplatné není důvod cokoliv žalobkyni přiznat. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. pak má právo na náhradu nákladů řízení účastník, který ve věci uspěl. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud ve smyslu tohoto ustanovení a contrario.