5 C 263/2020-38 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně, jako postupník pohledávky původního věřitele [údaje o věřiteli], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se domáhá po žalovaném zaplacení dluhu váznoucího na nespláceném závazku na základě dvou smluv, a to ze dne [datum] pro poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a na základě smlouvy ze dne [datum] pro poskytnuté finanční prostředky ve výši 7 000 Kč při sjednání dalších povinností žalovaným. Protože žalovaný nesplácel závazek řádně a včas, nárokuje žalobkyně v obou případech dlužnou jistinu, kapitalizované úroky smluvní i úroky z prodlení, a to i po datu postoupené pohledávky a dlužné poplatky, které byly mezi stranami sjednány. Nároky dokládá smlouvami ze dne [datum] pod číslem: [číslo] a ze dne [datum] po číslem: [číslo], dále předkládá karty zákazníka, smlouvu o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky odesílané žalovanému s dokladem o odeslání, předžalobní upomínku s dokladem o doručování, výpis z obchodního rejstříku, smluvní podmínky, výpisy z obchodního rejstříku postupníka i postupitele. 2. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný, ač obeslán na adresu evidovaného trvalého bydliště se k jednání nedostavil ani se neomluvil. Doručeno bylo fikcí. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, když z obou smluv je zřejmé, že mezi účastníky byly sjednány smlouvy pod názvem Smlouva o půjčce, ačkoliv v obsahu uzavřených smluv se strany odvolávají na zákon o spotřebitelském úvěru a na prohlášení, že se jedná o smlouvu o úvěru. Soud tedy s ohledem na takto akceptované ujednání vychází z toho, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 obč. zák. spolu se závazkem žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky, zaplatit úrok a další poplatky z administrativní činnosti a za inkaso splátek. V případě smlouvy [číslo] pro 7 000 Kč, byly sjednány další poplatky ve výši 5 180 Kč, přičemž úrok byl sjednán ve výši 980 Kč při sazbě 23, 72 % ročně, poplatek za administrativní činnost činil 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč. Ve smlouvě [číslo] při poskytnutí částky 20 000 Kč byl sjednán poplatek 14 800 Kč a to za úrok ve výši 2 800 Kč odpovídající sazbě 23,72 Kč, za administrativní poplatek 4 000 Kč a za poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. 3. Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Platby poskytnuté žalovaným byly započteny z části na úroky, z části na jistinu a z části na sjednané poplatky. Protože žalovaný neuhradil sjednaný závazek v plné výši, vyčísluje žalobkyně dluh na neuhrazeném závazku u každé smlouvy, přičemž ohledně závazků týkajících se administrativního poplatku a hotovostního inkasa splátek je třeba závazek posuzovat ve smyslu § 1724 a § 1752 obč. zák., kdy se strany na obsahu smlouvy shodly. Nicméně je třeba toto ujednání hodnotit i z hlediska ustanovení § 1813 obč. zák, podle něhož jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. S ohledem na tyto předpoklady je třeba poukázat na to, že sjednaný závazek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek činí 60 % půjčených finančních prostředků a to bez přihlédnutí ke sjednaným úrokům (ty jsou náležitostí smlouvy o úvěru), což lze považovat za ujednání nemravné, lichevního charakteru, které se podle ustanovení § 580 obč. zák. a § 588 obč. zák. se posuzuje jako neplatné. Z toho důvodu soud nárok na zaplacení částky 6 302,37 Kč z jedné půjčky a na zaplacení částky 898,92 Kč u druhé smlouvy zamítl, neboť žalovaný jako spotřebitel je v této části závazku v nevýhodném postavení. Protože však vlastní závazek žalovaného týkající se poskytnutých finančních prostředků jako úvěr není uhrazen, ukládá soud žalovanému tuto povinnost ve výroku rozsudku včetně povinnosti platit smluvní úroky ve smyslu § 2395 obč. zák. a úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Oboje úroky, jak smluvní, tak úroky z prodlení jsou pak vyčíslené v kapitalizované výši za dobu prodlení a jsou nárokovány i ode dne následujícího po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek až do zaplacení. Tento nárok je v souladu s předpoklady citovaných ustanovení. 4. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, vychází z předpokladů § 142 odst. 2 o. s. ř., při poměrném úspěchu žalobkyně zhruba ve výši ¾ a neúspěchu žalobkyně ve výši ¼. Podle tohoto ustanovení soud náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení poměrně rozdělí. Jestliže náklady řízení žalobkyně představují 1 000 Kč za soudní poplatek (300 Kč je ukládáno k doplacení), dále tři úkony právní služby po 500 Kč, tři paušály po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 o. s. ř., pak z celkové částky 3 680 Kč náleží žalobkyni polovina těchto nákladů (75 % méně 25%). To je částka 1 840 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.