6 C 230/2021-20 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o bankovních produktech a službách dne [2017], když v této smlouvě se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] s tím, že v této smlouvě se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [údaje o zástupci] do výše povoleného úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný však tento limit překročil, když přečerpal tento limit na částku 8 309,36 Kč. Protože navíc nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce převedl dne [2019] aktuální výši nepovoleného přečerpání úvěru na nově zřízený účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil, proto právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný ke dni [2019]. Žalovaný dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě. Žalobce doložil k žalobě smlouvu ze dne [2017] včetně dispozic ke smlouvě, ve které jsou uvedeny konkrétní podmínky, zejména zřízení [údaje o zástupci] [anonymizováno], výše úrokové sazby a výše splátek. Tyto listiny žalovaný osobně podepsal. Dále doložil ukončení poskytování [údaje o zástupci] [anonymizováno] ze dne [2019], včetně vyčíslení debetního zůstatku. Doložil i smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a předžalobní výzvu ze dne [2021], která mu byla zaslána na adresu, na které se zřejmě zdržuje, neboť mu tam bylo doručeno vložením do domovní schránky. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten se nepodařilo doručit, soud ho proto zrušil a vyzval žalovaného, nechť se vyjádří, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud se k této výzvě v 7mi denní lhůtě nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě dokladů poskytnutých žalobcem. Z těchto dokladů soud má za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 obč. zák. a zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvu, kterou právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel, soud shledává jako smlouvu platnou, neboť v té době žalovaný neměl ještě žádné dluhy, až v řízeních po tomto datu jsou na něm vymáhány různé částky. Úrok sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru soud neshledal nepřiměřeným, ujednání o výši úvěrového limitu je ve smlouvě jasně uvedeno. Výpisem z účtu žalobce prokázal, že došlo k překročení úvěrového limitu a smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek, žalobce prokázal, že nárok právního předchůdce, na základě této smlouvy přešel na žalobce. Soud po té žalobě vyhověl, postupoval podle § 2669 obč. zákoníku a § 74 z. č. 284/2009 Sb. o bankovní platebním styku. Žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud postupoval podle § 142 odst. 1 a vyhl. 177/96 Sb. § 14 b) a přiznal úspěšnému žalobci za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, dále za 3 úkony po 200 Kč a 3 x 100 Kč paušál, 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč.