6 C 237/2020-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem 28 450 Kč s příslušenstvím tak, jak bylo uvedeno v navrženém petitu. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou postupně dvě smlouvy o půjčce smlouvou ze dne [datum] se žalovaná zavázala, že peněžní prostředky, které jí žalobcem byly poskytnuty ve výši 12 000 Kč zaplatí spolu s úrokem 2 400 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve stejné výši a za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, a to v 60ti týdenních splátkách po 360 Kč týdně, a však zaplatila pouze 4 670 Kč. 2. Pokud jde o druhou smlouvu (časově první), tu uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne [datum], a na základě této smlouvy jí byla rovněž půjčena částka 12 000 Kč se stejnou výší poplatků, jaké byly uvedeny výše. Na základě této smlouvy zaplatila 10 080 Kč. 3. Soud pokládá obě smlouvy za absolutně neplatné z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, na kterou již byla vedena exekuce před uzavřením první z obou smluv. Pro platnost smluv o spotřebitelském úvěru je bezpodmínečně nutné, aby věřitel úvěruschopnost dlužníka zkoumal, když se nemůže spoléhat pouze na údaje, které mu sdělí samotný spotřebitel. Obě dvě smlouvy byly uzavřeny již v režimu zákona 257/2016 Sb. Nutnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka je vysvětlen v rozhodnutí finančního arbitra, AF/4056/2017. Zde je uvedeno, že k absolutní neplatnosti podle § 588 obč. zák. je třeba kromě rozporu se zákonem splnit i podmínku zjevného narušení veřejného pořádku. Součástí veřejného pořádku je mimo jiné ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné. Mezi takové skupiny osob nepochybně patří spotřebitelé, neboť jejich postavení je obecně ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky. 4. Povinnost soudu zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti je dána i v rozsudku Soudního dvora EU ve věci C [číslo]. Zde je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledku z případného porušení této povinnosti. 5. Soud proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce na základě obou smluv vždy 12 000 Kč. Zaplatila však pouze částku 4 670 a 10 080 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit rozdíl mezi částkou, kterou byla povinna zaplatit a částkou, kterou ve skutečnosti zaplatila, což jsou právě částky 7 330 Kč a 1 920 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. a III. tohoto rozsudku. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z těchto částek, když povinnost k zaplacení úroků stanovil žalované vždy od doby, kdy se do prodlení dostala. Soud postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013. 6. Soud zároveň uložil žalobci doplatit soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků, když věc nebyla rozhodována platebním rozkazem. 7. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o nich rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byla úspěšnější žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly.