6 C 288/2020-24 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu žalovanou částku s tím, že uvedl, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] obdržel žalovaný od [právnická osoba], částku 4 538,23 Kč, kterou žalovaný ani částečně neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla později postoupena z původního věřitele na [právnická osoba], a tato společnost postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] včetně příloh žalobce doložil. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten se nepodařilo doručit, soud ho proto zrušil a vyzval žalobce k doplnění žaloby usnesením ze dne [datum], neboť žalobní tvrzení odporovala dokladům připojeným k žalobě. Žalobce potom žalobu doplnil svým podáním ze dne [datum], kde uvedl, že žalovanému byla poukázána částka 10 000 Kč, z této částky zaplatil 5 641,77 Kč, žalobce pak požaduje uhradit zbylou jistinu, aniž by požadoval další částky na základě uzavřené smlouvy [číslo]. Žalobce doložil smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] a potvrzení o platbě 10 000 Kč na účet žalovaného. Dále doložil posouzení úvěruschopnosti žalovaného a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud vyzval žalovaného, nechť soudu sdělí ve lhůtě jednoho týdne, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že pokud na tuto výzvu nebude reagovat, bude to soud pokládat za souhlas. Protože žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, postupoval soud podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě dokladů poskytnutých žalobcem. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovaný a původním věřitelem soud pokládá za absolutně neplatnou, a to nejen pro nepřiměřenost podmínek podle § 1813 a § 588 obč. zák., ale i proto, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na toho byly ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vedeny tři exekuce, které jsou dosud v běhu, všechny z roku 2016. Samotnou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud pokládá za neplatnou z toho důvodu, že podmínky této smlouvy jsou nepřiměřené a v neprospěch spotřebitele. Jde o to, že smlouva byla uzavřena na velmi krátkou dobu 28 dní a poplatek za poskytnutí úvěru je vzhledem k délce trvání úvěrového závazku zcela nepřiměřený. Dalším důvodem pro neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je nezkoumání úvěruschopnosti ze strany právního předchůdce žalobce. Soud po té posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobce prokázal, že žalovanému byla vyplacena částka 10 000 Kč, z toho podle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 5 641,77 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, jestliže žalobce žaluje pouze rozdíl mezi oběma částkami, tedy mezi částkou 10 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta a částkou 5 641,77 Kč, kterou žalovaný zaplatil. Zároveň soud vyhověl žalobě i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhl. 177/96 Sb. a přiznal úspěšnému žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, za 3 úkony po 200 Kč a 3 x 100 Kč paušál, 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč.