6 C 320/2020-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 48 870,50 Kč, když tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 508,44 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 15 549,92 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 10 946,49 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok a zákonný úrok z prodlení a úrok 15 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce [právnická osoba], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce částku 22 000 Kč, za to se zavázal žalovaný zaplatit úrok 2 118 Kč, za poskytnutí úvěru částku 10 780 Kč, za náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti 3 960 Kč Celkem tak měl zaplatit žalovaný částku 40 894 Kč v měsíčních splátkách po 2 921 Kč. 3. Žalobce doložil smlouvu o úvěru, předpis splátek, transakční historii, smlouvu o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému a předžalobní výzvu. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání, na které se dostavil zástupce žalobce, žalovaný, ačkoliv mu bylo doručeno vložením do domovní schránky, se na jednání nedostavil ani se neomluvil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 2 a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů doložených žalobcem. 5. Soud žalobě vyhověl pouze částečně, neboť smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pokládá za absolutně neplatnou. Pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy, důvodem je skutečnost, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť na toho bylo před uzavřením smlouvy o půjčce vedeno celkem 7 exekucí u zdejšího soudu, které jsou dosud v běhu. I když od účinnosti nového obč. zák., z. č. 89/2012 Sb., je neplatnost smlouvy pokládána obecně za neplatnost relativní, které se musí dlužník dovolat, v případě spotřebitelských smluv je nutno vycházet z toho, že pokud poskytovatel úvěru nezkoumá úvěruschopnost dlužníka, tak je smlouva pokládána za neplatnou absolutně. Soud, pokud se jedná o tuto skutečnost, vychází z rozhodnutí finančního arbitra AF/4056/2017, a dále i rozsudku Soudního dvora EU, C -679/18. Podle tohoto rozsudku je české právo ukládající výhradní povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy na základě nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti v rozporu s unijním právem. Vnitrostátní soudy jsou tedy povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. 6. Soud vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor ochuzeného bezdůvodně obohatil, musí vydat to, oč se obohatil. Žalovaný převzal částku 22 000 Kč, z té však zaplatil pouze 3 000 Kč, je tedy povinen zaplatit rozdíl mezi oběma částkami žalobci. Soud žalobě vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z částky 19 000 Kč, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. 7. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů soud zamítl, když dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je nepřiměřenost podmínek podle § 1813 obč. zák. Je naprosto absurdní, aby kromě úroku měl žalovaný zaplatit jen za poskytnutí úvěru částku 10 780 Kč, a dále za vyhodnocení úvěrového případu částku 2 036 Kč. Jen tyto částky činí více než 58 % z částky, která byla žalovanému poskytnuta! Pokud jde o částku za hotovostní inkaso, soud platby za hotovostní inkaso sjednané mezi účastníky ve všech případech neuznává za platné vzhledem k tomu, že to je další platba, o kterou si věřitel navyšuje své příjmy. 8. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek částkou 470 Kč, postupoval podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., když převážnější úspěch ve věci měl žalovaný, ale tomu žádné náklady řízení nevznikly.