7 C 240/2020-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do [datum] ve výši 10 % p. a., vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Návrh žalobkyně, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 5 712,83 Kč, 5 087,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 087,17 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % p. a., se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 087,17 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 % p. a., kapitalizovaný úrok ve výši 906,22 Kč, úrok ve výši 21,27 % z částky 15 037,17 Kč od [datum] do zaplacení byl zamítnut (výrok II.). Žalobkyni byla uložena povinnost doplatit státu soudní poplatek ve výši 208 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] platná smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Jako nepřiměřené, a tedy neplatné, posoudil soud ujednání o hotovostním inkasu splátek a ujednání o úroku ve výši 21,27 % ročně. Pokud jde o tento úrok, je ve smlouvě upravena povinnost dlužníka plnit kromě jistiny i poplatek, který je částečně tvořen kapitalizovaným úrokem ve výši 3 400 Kč. Žalovaný coby spotřebitel mohl být v dobré víře, že jediným úrokem, který je po něm možné spravedlivě požadovat, je úrok vymezený v kapitalizované výši 3 400 Kč, ve zbývající části soud považuje předmětné ujednání za nepoctivé. Toto ujednání mohlo uniknout pozornosti spotřebitele a zároveň způsobuje nerovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, proto tento nárok byl zamítnut. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním, které směřovalo do výroku II. pouze co do části kapitalizovaného úroku ve výši 599,64 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 9 950 od [datum] do zaplacení. Namítla, že úrok ve výši 21,27 % ročně sjednali účastníci v čl. 1 smlouvy tak, že bude placen po celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře. V daném případě tedy u 78 týdenních splátek činila 21,27 % ročně. V čl. 6 smlouvy byla vymezena doba trvání smlouvy tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky včas, úročí se dle smluvních ujednání neuhrazená jistina i po skončení splátkového kalendáře až do vypořádání veškerých závazků. Navrhla, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalovaný bude zavázán k zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 599,64 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 9 950 Kč od [datum] do zaplacení a zároveň bude zavázán i k náhradě nákladů řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř., přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Odvolací soud konstatuje, že pokud jde o zhodnocení úvěrové smlouvy, o kterou žalobkyně opírá své nároky, pak ji soud prvního stupně posoudil jako smlouvu platnou a vzhledem k tomu, že jde o úvahu, kterou v napadeném rozhodnutí odůvodnil, neshledává odvolací soud tuto úvahu za nepřiměřenou a při posuzování nároku žalobkyně vychází ze závěru, který soud ohledně platnosti úvěrové smlouvy učinil. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Úrok je odměna za poskytnutí peněz a povinnost úvěrovaného platit úroky z úvěru trvá od doby poskytnutí peněžních prostředků do doby jejich vrácení. Požadavek na zaplacení úroku jako ceny peněz do vrácení peněžních prostředků je odpovídajícím nárokem a je logické, že nedodrží-li dlužník podmínky smlouvy, jeho povinnost ze smlouvy platit úroky nezaniká uplynutím doby, v níž měl svou závazkovou povinnost splnit. Jinak řečeno, jestliže dlužník nesplácí úvěr řádně a včas, není to důvodem pro zproštění povinnosti k placení úroků za poskytnutí peněžních prostředků. Opačný výklad by vedl k závěru, že dlužník, který své povinnosti neplní a peněžní prostředky nevrací, je namísto sankce za dobu prodlení zproštěn závazku hradit úroky. 8. [příjmení] obecně uvedeného je třeba v přezkoumávané věci poukázat, že úvěrová smlouva na daný případ pamatuje, když zcela jasně stanoví, že pouze za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru v 78 týdenních splátkách je žalovaný povinen zaplatit úrok v částce 3 400 Kč. Plyne to z doslovného výkladu smluvního ujednání a musí to být spotřebiteli s rozumem průměrného člověka zřejmé. Při neplnění povinnosti splácet pak nastupuje povinnost k úhradě úroků z úvěru běžícího, tj. stanoveného nikoliv pevnou částkou, nýbrž procentní sazbou ve smlouvě v čl. 1 sjednanou. Pominout nelze ani ustanovení čl. 1 smlouvy o době jejího trvání do vypořádání veškerých závazků. Závazkem je pak i povinnost k placení úroků jako odměny za poskytnutí úvěru. 9. Za tohoto stavu tak nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, jestliže žalobkyni nepřiznal právo na úroky z úvěru po uplynutí doby, na kterou byl úvěr sjednán, tj. po uplynutí doby 78 týdnů. Pokud byl žalovaný v prodlení s plněním závazkové povinnosti, je povinen platit úroky z úvěru až do doby vrácení finančních půjčených prostředků. 10. S ohledem na uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovaného zavázal k placení úroků z úvěru, tak jak požadovala žalobkyně, tj. k zaplacení úroků z úvěrů kapitalizovaných do [datum] a od [datum] sjednaných úroků běžících ve výši 21,27 % ročně. 11. Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, proto rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. I při změně rozhodnutí, které vyznělo ve prospěch žalobkyně, úspěch žalobkyně v celém řízení nepřevyšoval úspěch žalovaného, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.