17 C 224/2022-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobkyně domáhala nejprve zaplacení částky ve výši 2 970 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 344,16 Kč a s náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Dlužná částka odpovídá platbě televizního poplatku od května 2020 do prosince 2020, a dále za období ledna 2021 do prosince 2021, a dále za leden a únor roku 2022. 2. U žalované byl zjištěn úpadek a povolení řešení úpadku oddlužení, a to usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – A – 8. V tomto usnesení byli věřitelé vyzváni, aby své pohledávky přihlásili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost zvala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu dlužných částek za měsíc květen a červen 2020, které bylo možné přihlásit do insolvenčního řízení, na jistině tedy ve výši 270 Kč a na úrocích z prodlení ve výši 56,18 Kč. 3. Soud usnesením ze dne [datum] řízení v této části zastavil a nadále jednal ohledně 2 700 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 287,89 Kč a ohledně částky 63 Kč. 4. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud vzdal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně je provozovatelem vysílání ze zákona (z. č. 483/1991 Sb. o České televizi ve znění pozdějších přepisů) a televizní poplatek slouží k financování veřejné služby České televize dle § 1 z. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalovaná je přihlášena k placení televizních poplatků, a to na základě přihlášky. V žalované době žalovaná nehradila televizní poplatky. Žalovaná televizní poplatky nezaplatila, ač k tomu byla vyzvána žalobkyní. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 3 odst. 2 z. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 cit. zák. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Žalovaná je v prodlení se zaplacením televizního poplatku po dobu 20 měsíců, tedy celkem dluží žalobkyni částku 2 700 Kč (20 x 135 Kč). 7. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, je zcela po právu nárok žalobkyně i na zákonný úrok z prodlení z požadované částky v kapitalizované výši 287,89 Kč. Podle § 7 odst. 2 z. č. 348/2005 Sb. platí, že televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Jestliže se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení od dat jednotlivých splátek až do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum], potom je nárok na částku ve výši 287,89 Kč zcela po právu a v souladu s § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. 8. Soud v daném případě posoudil, že nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 700 Kč má zcela oporu v citovaných ustanoveních zákona, neboť žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení televizního poplatku a rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení. 9. Soud však zamítl žalobu ohledně částky 63 Kč, neboť jak bude níže uvedeno, agenda televizích poplatků je běžnou činností žalobkyně, přičemž žalobkyně má dostatečné personální vybavení pro kvalifikované hájení svých zájmů a není nezbytné uzavírat rámcovou dohodu o poskytování služby. Jak vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] předmětem dohody je poskytování tisku dokumentů, kompletace a jejich expedice respondentům. Jde o činnost, která je kryta přiznanými náklady řízení v paušální částce, proto soud tento nárok žalobkyně zamítl. 10. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch ve věci ve výši cca 98 %, soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 000 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé, viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013. Případně nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3768/14 ze dne 6. 2. 2015, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že náklady na právní zastoupení žalobkyně při vymáhání televizních poplatků nejsou nákladem účelně vynaloženým, neboť se jedná o spor, který tvoří relativně běžnou agendu žalobkyně. Dostatečné personální vybavení žalobkyně pro kvalifikované hájení svých zájmů v těchto řízeních bez toho, že by byla nucena využít právní pomoc advokáta, je třeba presumovat. 11. Soud však žalobkyni přiznal náklady řízení analogicky podle §151 odst. 3 o. s. ř., tj. náklady řízení, na které má úspěšný účastník nárok mj. v případě, kdy nebyl zastoupen advokátem. Dále vzal soud v úvahu, že předmětný spor patří mezi spory, v nichž je návrh podáván na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, v nichž se domáhá zaplacení peněžité částky a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000Kč. 12. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. 13. Podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. pro účely vyhlášky se úkonem rozumí zejména mj. písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění. Žalobkyni tak náleží náhrada za 2 úkony v podobě návrhu ve věci samé a předžalobní výzvy k plnění v celkové výši 200 Kč a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, celkem částka ve výši 1 200 Kč, kterou je žalovaná v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. Soud pro úplnost uvádí, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] – A – 8, byl u žalované zjištěn úpadek. Insolvenční zákon však nezakazuje vést řízení a vydat rozhodnutí ve věci pohledávky, která věřiteli vznikla až poté, co bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, a uplynula lhůta k podávání přihlášek a žádným způsobem nesouvisí s insolvenčním řízením. Nově vzniklé pohledávky věřitelů, které nemohly být uplatněny v insolvenčním řízení přihláškou, jelikož v té době neexistovaly, je možné uplatnit u soudu žalobou a o této žalobě je možné rozhodnout a přiznat věřiteli právo či pohledávku. Neuplatní se zde účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona ani účinky zákazu zahájení nových řízení podle § 140c insolvenčního zákona. Z obsahu žaloby vyplývá, že pohledávka žalobkyně vznikla až na základě splatnosti měsíčních poplatků a tato pohledávka nemohla být přihlášena do ins