19 C 10/2022-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v prvním výroku tohoto rozsudku uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě nacházejícím se na adrese: [obec a číslo], respektive z titulu neuhrazeného dluhu, který žalovanému vznikl u právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], a. s . 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 2. 2022 č. j. 19 C 10/2022-18 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě, ani později, nevyjádřil (usnesení mu bylo doručeno fikcí), byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin (jejichž korektnost žalovaný z podstaty věci nikterak nezpochybnil) dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly rovněž obchodní podmínky; touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný se zavázal jí uhradit řádně a včas cenu elektřiny a souvisejících služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách – z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 4 668 Kč za spotřebu elektřiny, a to se splatností do [datum], v tomto rozsahu dluh žalovaného (patrně) stále trvá. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 5. Je tedy namístě již pouze shrnout, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v prvním výroku tohoto rozsudku. 6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám JUDr. [jméno] [příjmení]. Soud se přitom uchýlil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť nemůže být pochyb o tom, že právě předmětný návrhu spadá do kategorie podání předvídaných tímto ustanovením advokátního tarifu.