19 C 129/2022-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že žalovanému umožnila využívat služeb jiných subjektů prostřednictvím mobilních telefonních stanic [číslo]. Protože si žalovaný prostřednictvím sítě žalobkyně objednal posléze vyfakturované služby, byl okamžikem objednání zavázán uhradit cenu těchto služeb, přičemž k výběru této ceny je oprávněna výlučně žalobkyně. V tomto konkrétním případě šlo o poskytování služeb (resp. platebních transakcí) za období od [datum] do [datum]. 3. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 7. 2022 č. j. 19 C 129/2022-17 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“). 4. Z žalobkyní vystavených faktur, respektive vyúčtování za období od [datum] do [datum] se podává, že za služby třetích stran byla žalovanému vyúčtována celkem částka 3 092 Kč (87 Kč + 221 Kč + 2 784 Kč). 5. K návrhu žalobkyně, jejíž obsah – podporovaný předloženými listinnými důkazy – nebyl žalovaným nikterak zpochybněn, tak vzal soud za prokázané, že žalovaný užíval mobilní telefonní stanice [číslo] žalobkyně mu umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s ustanovením § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Cenu za tyto tzv.„ služby třetích stran“ za období od [datum] do [datum] žalovaný žalobkyni neuhradil. 6. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalovanému poskytnuty služby třetích stran, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Protože žalovaný – ačkoliv k tomu dostal příležitost – nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku za poskytnuté služby nezaplatil, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, přičemž musel rovněž zohlednit, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku právo požadovat od dlužníka vedle samotného plnění také úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč; náklady na uplatnění pohledávky ve výši 200 Kč přitom soud v souladu s petitem návrhu vtělil do prvního výroku tohoto rozsudku.