19 C 163/2022-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku na zaplacení částky 33 968,90 Kč s příslušenstvím po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), byť toliko fikcí, vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Na základě žalobkyní k žalobě přiložených listinných důkazů tak soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) byla uzavřena shora specifikovaná smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč při ujednané úrokové sazbě ve výši 23,76 % ročně. Jelikož žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] k zesplacení celého úvěru. Ke dni podání žaloby se přitom dluh žalovaného z titulu předmětné smlouvy podle žalovaným nevyvráceného tvrzení žalobkyně skládal z nesplacené jistiny (včetně ujednaných poplatků) ve výši 33 968,90 Kč a z příslušenství specifikovaného v prvním výroku tohoto rozsudku. 4. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 5. Jelikož se žalovaný zjevně dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, je důvodným rovněž požadavek žalobkyně dožadovat se po žalovaném i nároku na zákonný úrok z prodlení, jenž má zákonné opodstatnění v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. V dané procesní situaci, kdy žalobkyně (v ještě dostačující míře) osvědčila svůj nárok předloženými listinnými důkazy, jejichž korektnost žalovaný nikterak nesporoval, soud posoudil nárok žalobkyně jako oprávněný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 359 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 500 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 537 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. V návaznosti na závěr o formulářovém charakteru dané věci (a v posledku zcela nad rozhodný rámec) podepsaný soud dodává, že předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je třeba z obsahového hlediska označit za ne zcela korespondující s předloženými důkazy. Jakkoli uvedená skutečnost soud, jenž přiměřeně zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh, je současně zřejmé, že naznačená skutečnost může vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.