19 C 206/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 52 206,88 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalovanému vzniknout z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum], podle které mohl být žalovanému – prostřednictvím kreditní karty – poskytnut úvěr až do limitu ve výši 56 000 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 52 206,88 Kč s příslušenstvím. V rámci této smlouvy se žalovaný v ujednání pod čl. 1 zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru v „ pohyblivé“ výši 12- 24 % ročně. Jelikož žalovaný ujednané splátky řádně a včas nehradil, došlo dne [datum] k zesplatnění úvěru, čímž právní předchůdkyni žalobkyně vznikla pohledávka ve výši 63 980,22 Kč. Ke dni podání žaloby – tedy po postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni – pak pohledávka za žalovaným představovala žalovanou částku, sestávající z dlužné jistiny ve výši 52 206,88 Kč s příslušenstvím. 4. Uvedená skutková zjištění přitom přímo vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, zejména z předmětné smlouvy a z výpisu z úvěrového účtu (vše v přílohové obálce na č. l. 15). 5. Po právní stránce hodnotil soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 6. Výše smluvního úroku pak byla v rozhodném období stanovena v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tehdy v tehdejší výši zákonného úroku z prodlení. 7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 089 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle přiměřeného použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 3 000 Kč (viz dále), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 819 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je třeba tři úkony právní služby hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv složitější právní rozbor dané věci. Na základě„ extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 808 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul].