19 C 239/2021-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13 935 Kč z titulu příspěvku žalované za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od [2019] do [2020] a od [2020] do [2020] (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem), včetně nákladů na uplatnění pohledávky, resp. nákladů na upomínání. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 5. Žalovaná byla v rozhodné době, tedy od [2019] do [2020] a od [2020] do [2020], vlastníkem – pojízdného – vozidla [registrační značka] (objem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³), v uvedených obdobích však k tomuto vozidlu neměla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, přestože jde o zákonnou povinnost vlastníka (provozovatele) pojízdného a registrovaného vozu podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek za nepojištěné vozidlo potom žalovaná nezaplatila ani k výzvě žalobkyně ze dne [2021] Náklady na vymáhání nadto činí 300 Kč, a k jejich zaplacení byla žalovaná rovněž před podáním žaloby vyzvána. 6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že žalovaná je povinna zaplatit příspěvek za každý den období, po které bylo vozidlo v jejím vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti, přičemž podle ustanovení § 4 odst. 3 téhož zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby pak podle druhu vozidla (resp. podle objemu válců motoru); současně podle čtvrtého odstavce čtvrtého paragrafu platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 7. Výše příspěvku, respektive denní sazba vztahující se na vozidlo žalované je potom stanovena v ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018. Jde tak o sazbu ve výši 35 Kč denně, což v daném případě – kdy bylo předmětné vozidlo nepojištěno celkem 381 dnů – znamená, že celková výše příspěvku představuje žalobkyní požadovanou částku 13 335 Kč. Současně žalobkyni náleží podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 2a citované vyhlášky Ministerstva financí náhrada nákladů na upomínání ve výši 2 x 300 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 9. Prvním výrokem tohoto rozsudku proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám [údaje o zástupci]. 11. Lhůtu k plnění soud prodloužil v případě obou výroků na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku, neboť – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzené částky nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.