19 C 241/2021-44 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně požaduje po žalovaných, aby zaplatili společně a nerozdílně částku 18 658 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] došlo k pojistné události, jejíž vznik zavinil první žalovaný, když řídil motorové vozidlo provozované a pojištěné druhým žalovaným. V důsledku této pojistné události vyplatila žalobkyně částku 18 658 Kč, a proto vůči žalovaným uplatňuje své postižní právo. 2. První žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na nařízená jednání (se bez omluvy) nedostavil; na této skutečnosti nic nemění fakt, že prvnímu žalovanému bylo doručováno na základě fikce doručení, neboť je na žalovaném, aby si přebíral poštu na adrese evidovaného trvalého pobytu. 3. Druhý žalovaný podal proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uvedl, že prvního žalovaného vůbec nezná, a podle jeho informací nemá vůči žalobkyni žádné dluhy, což si osobně ověřil na její tachovské pobočce. 4. Při prvním jednání druhý žalovaný zdůraznil, že předmětný vůz již nevlastní, nebyl však s to uvést, od kterého data již není jeho vlastníkem (a provozovatelem). Nadto namítl, že o dané pojistné události (dopravní nehodě) vůbec nebyl – údajně jako vlastník vozidla – informován. 5. Soud si proto vyžádal informaci od registru vozidel, ze kterého vyplynulo, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla (Škoda Felice, [registrační značka]) je od [datum] pan [jméno] [příjmení], [datum narození]. 6. Na odročeném jednání potom druhý žalovaný v účastnické výpovědi připustil, že dne [datum] skutečně uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla Škoda Felice, [registrační značka], přičemž podle obsahu této smlouvy byl ke dni uzavření smlouvy jejím vlastníkem i provozovatelem. 7. Na základě provedených důkazů tak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 8. Žalobkyně jako pojistitel a druhý žalovaný jako pojistník uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla Škoda Felice, [registrační značka]. Dne [datum] v 9:18 došlo v obci [obec] u [obec] k dopravní nehodě, kterou způsobil první žalovaný jako řidič předmětného vozidla Škoda Felicie s tím, že na poškozeném vozidle Peugeot, [registrační značka], vznikla škoda ve výši 18 658 Kč, a v souvislosti s touto pojistnou událostí poskytla žalobkyně pojistné plnění ve výši 18 658 Kč (viz Oznámení o likvidaci pojistné události [číslo] v příbalové obálce na č. l. 20). 9. Po právní stránce má nárok žalobkyně – ve vztahu k právnímu žalovanému – oporu v ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), neboť první žalovaný způsobil předmětnou dopravní nehodu, aniž by měl v rozhodné době potřebné řidičské oprávnění (srov. Rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] v příbalové obálce na č. l. 20). 10. Ve vztahu k druhému žalovanému se potom uplatní postižní důvod předvídaný v ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., jelikož v řízení bylo postaveno na jisto, že ke dni vzniku pojistné události byl žalovaný provozovatelem předmětného vozidla, a tudíž odpovídá společně a nerozdílně s prvním žalovaným. 11. V této souvislosti je vhodné pro úplnost uvést, že posledně uvedený závěr učinil soud navzdory záznamu v registru vozidel, podle kterého je vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla od [datum] (dosud) pan [jméno] [příjmení]. Pakliže totiž druhý žalovaný uzavřel dne [datum] pojistnou smlouvu s tím, že k danému datu byl vlastníkem a provozovatelem daného vozidla, je zjevné, že v registru vozidel uvedený záznam neodpovídá skutečnosti, přičemž tento fakt nelze klást k tíži žalobkyni, nýbrž jiným osobám, mezi které lze řadit i druhého žalovaného; druhý žalovaný totiž sice dostál své zákonné povinnosti mít předmětné vozidlo pojištěné, zjevně se však nepostaral o tzv. přepis tohoto vozidla v registru vozidel. Ve vztahu k druhému žalovanému se tak přiměřeně uplatní rovněž závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. 7. 2007 sp. zn. 32 Odo 1471/2005, podle kterých ani není podstatné, zda druhý žalovaný byl ke dni pojistné události provozovatelem daného vozidla, pakliže o této skutečnosti žalobkyni včas neinformoval). 12. Jelikož je dále zjevné, že se žalovaní dostali do prodlení s povinností zaplatit žalobkyni peněžitý dluh, uložil soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku žalovaným rovněž povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z žalované částky, a to ve výši 10 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tento její požadavek je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 13. Druhým výrokem potom soud umožnil druhému žalovanému zaplacení žalobkyni přisouzených částek ve splátkách, neboť přihlédl k tomu, že druhý žalovaný daný dluh dosud neplatil v posledku„ v dobré víře“, že žádný dluh vůči žalobkyni nemá, přičemž soud rovněž zohlednil to, že celý dluh (včetně náhrady nákladů řízení) ve svém důsledku patrně uhradí právě druhý žalovaný, přestože vznik škody výlučně zavinil právě první žalovaný. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve třetím výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 18 658 Kč. Soud přitom za první tři úkony právní služby vyšel z aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť v tomto rozsahu je zjevné, že jde o„ typickou“ formulářovou žalobu. U zbývajících tří úkonů (dvě účasti na jednání a doplnění žaloby) pak bylo namístě vyjít z plné tarifní hodnoty, tedy přiznat žalobkyni náhradu za odměnu advokáta ve výši 1 860 Kč za každý úkon právní služby, stejně tak bylo namístě přiznat celkem šest režijních paušálů (z toho tři podle ustanovení § 14b advokátního tarifu) v celkové výši 1 200 Kč, a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 613 Kč Celkem tak jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího právní zástupce částku 10 093 Kč.