19 C 243/2022-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení dluhu ve výši 21 183,03 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalovanému vzniknout z titulu smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení dne 2. 6. 2019, o úvěru [číslo] podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, a to při ujednaném úroku ve výši 18,10 % ročně. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 8. 2022 č. j. 19 C 243/2022-17 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 6. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 21 183,03 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný v ujednání pod čl. 1 zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 18,10 % ročně, a to v měsíčních splátkách – a to včetně ujednaného pojistného ve výši 46 Kč – ve výši 503,29 Kč. Žalovaný však neuhradil splátky za měsíce březen až červen 2021. V souladu s ujednáním v čl. 31 písm. d) Všeobecných obchodních podmínek tak došlo dne 21. 7. 2021 k zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby pak pohledávka žalobkyně za žalobcem představovala žalovanou částku, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 630,99 Kč, z ujednaných poplatků v celkové výši 2 414,10 Kč a konečně z kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení v celkové výši 2 137,94 Kč. 4. Uvedená skutková zjištění přitom přímo vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, zejména z výpisu z úvěrového účtu za období od 3. 6. 2019 do 21. 7. 2021 (v přílohové obálce na č. l. 16), ve kterém je přehledně zpracován přehled aktuální výše pohledávky žalobkyně z titulu předmětné smlouvy za celou dobu trvání daného právního vztahu. 5. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku) a pojistné smlouvy. Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 6. Současně soud neshledal zjevný rozpor s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když je mimo jiné možno konstatovat, že – v kontextu výše úvěru – není k dispozici úsudek, že by žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 848 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 300 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je – bez jakýchkoli pochybností – nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.