19 C 245/2022-16 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 219,40 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o úvěru ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dala žalovaná souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalované (respektive absence jakékoliv její procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 4. Žalovaná na základě shora identifikované smlouvy, uzavřené s [právnická osoba], a. s., čerpala úvěr ve výše 2 000 Kč; daný úvěr měla přitom žalovaná splatit do [datum] s tím, že právní předchůdkyni žalobkyně„ vrátí“ (po slevě) částku 2 500,08 Kč, tedy že za poskytnutý úvěr zaplatí poplatek ve výši 500,08 Kč a úrok ve výši 40 % ročně. Podle (žalovanou nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaná na jistině do [datum] ani později ničeho neuhradila. Z důvodu procesní pasivity žalované tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 2 000 Kč, a že se zavázala za poskytnutý„ úvěr“ zaplatit celkem částku 2 500,08 Kč. 5. Domáhá-li se žalobkyně částky 3 219,40 Kč, tedy částky, kterou by měla žalovaná zaplatit„ před slevou“, postačí uvést, že z předmětné smlouvy ani z obsahu žaloby není zřejmé, proč by žalované neměl„ nárok“ na slevu vzniknout. V rozsahu tohoto rozdílu tudíž bylo namístě žalobu zamítnout. 6. Jelikož se žalovaná prokazatelně dostala do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku taktéž zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 7. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že nepřikročil k použití ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a neumožnil žalované zaplacení přisouzených částek ve splátkách, neboť k takovému kroku neshledal důvod za situace, kdy je žalovaná nejen zcela pasivní, ale navíc si inkriminovanou smlouvou finanční částku„ zapůjčovala“ s tím, že ji celou i s příslušenstvím splatí zhruba do dvou týdnů. Současně ale soud vzal do úvahy, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaná – objektivně – s to zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, pročež tuto lhůtu prodloužil na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu 55 % jí účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady představuje vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč odměna advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy se jedná o odměnu v celkové výši 600 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částka 189 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 2 089 Kč.