19 C 254/2021-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] s počátkem pojištění téhož dne, ve které bylo ujednáno roční pojistné ve výši 540 Kč, a dále z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] s počátkem pojištění téhož dne, ve které bylo ujednáno roční pojistné ve výši 6 597 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum] v případě první smlouvy, a za období od [datum] do [datum] v případě druhé smlouvy. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 5. 1. 2022 č. j. 19 C 254/2021-23 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojištěným byla nejprve dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla tovární značky Chrysler, typu [název], a následně dne [datum] pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla tovární značky Alfa Romeo, typu [název]. Povinností žalovaného bylo plnit řádně pojistné, žalovaný však nezaplatil žalobkyni v případě první smlouvy pojistné splatné dne [datum] a v případě druhé smlouvy pojistné splatné dne [datum], a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojištění dne [datum] v případě první smlouvy a dne [datum] v případě druhé smlouvy; dlužné pojistné pak žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnými smlouvami, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalovaného bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaný tyto povinnosti nesplnil, a tato skutečnost byla podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti důvodem pro zánik pojistného, přičemž podle ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příslušnou část pojistného. 6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 7. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, naopak žalovaný žádnou procesní obranu nepředložil. Prvním výrokem proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné v celkové výši 3 841 Kč (dlužné pojistné ve výši 748 Kč v případě první smlouvy a dlužné pojistné ve výši 3 093 Kč v případě druhé smlouvy), přičemž v těchto částkách jsou již zahrnuty paušalizované náhrady za upomínání žalovaného, a to včetně kapitalizované zákonného úroku z prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhláška č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se neztotožnil s tvrzením, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není možno podřadit pod tzv. formulářové žaloby; samotný text návrhu v konfrontaci s obsahem obdobných podání žalobkyně (nezřídka zastoupené [údaje o zástupci]) totiž dokládá pravý opak; jinak řečeno, podle podepsaného soudu nemůže být žádných pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.