19 C 255/2022-50 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 301,59 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtované smluvní pokuty, ujednané mezi účastníky řízení ve smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně přitom připomněla, že jí byl zdejším soudem z titulu předmětné smlouvy již přiznán nárok na zaplacení smluvní pokutu ve výši 18 200,41 Kč, nyní podaným návrhem se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný, neboť předmětnou úvěrovou smlouvu je nutno považovat za absolutně neplatnou. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu žalovaný namítá lichevní charakter dané smlouvy a celkově nemravné okolnosti, za kterých byla tato úvěrová smlouva uzavřena. Z obsahu jednotlivých smluvních ujednání je pak podle žalovaného zřejmé, že se měl zavázat platit nemravné úroky, přičemž ujednání o smluvní pokutě je ujednáním nemravným a neplatným ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. 3. Při jednání žalovaný shora rekapitulované námitky zopakoval, nadto případně požádal soud o moderaci smluvní pokuty v tom smyslu, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 4. Soud vyšel ze skutečností zjištěných v řízení, vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byl dne [datum] vydán rozsudek, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 118 202,33 Kč s příslušenstvím (mj. úrok ve výši 25,14 % ročně z dlužné částky) a smluvní pokutu ve výši 18 200,41 Kč. Je tak zjevné, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, z jejíhož titulu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 111 000 Kč s tím, že v rámci osmnácti měsíčních splátek zaplatí žalovaný žalobkyni celkem částku 199 476 Kč, přičemž ve smlouvě byla deklarována„ zápůjční úroková sazba“ ve výši 126,72 % ročně; současně byla v bodu 6.5 smlouvy ujednána v případě (předčasného) zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dále soud zjistil, že dne [datum] byla částka 111 000 Kč žalovanému vyplacena (na jím označený bankovní účet), a že před zesplatněním úvěru žalovaný ničeho neuhradil. 5. Současně je vhodné připomenout, že zdejší soud v odůvodnění citovaného rozsudku zdůraznil: „ V důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku)“. 6. V nyní posuzované věci – za procesní situace, kdy žalovaný mj. požádal o případnou moderaci smluvní pokuty – soud z dále uvedených důvodů dospěl k závěru, že je namístě smluvní pokutu přiměřeně snížit, a v důsledku tohoto žalobu v plném rozsahu zamítnout. 7. Předně je třeba zdůraznit, že podepsaný soud v obdobných právních věcech žalobkyně, týkajících se„ navazujících vyúčtování“ již dříve přiznaných plnění z titulu smluvních pokut opakovaně akcentoval fakt, že žalobám je vyhovováno toliko v důsledku procesní pasivity žalovaných (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), jelikož ve všech těchto případech jsou dány obdobné důvody pro přiměřené snížení smluvní pokuty. 8. Současné rozhodnutí proto nemůže být pro žalobkyni jakkoli překvapivé, bez ohledu na skutečnost, že závěr o nutnosti moderace smluvní pokuty je závěrem právním, jemuž nemusí předcházet poučení ze strany soudu. 9. V posuzované věci byla úvěrovou smlouvou, od které žalobkyně odvíjí svůj nyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty,„ ujednán“ úrok ve výši 126,72 % ročně. Jakkoli podepsaný soud rozsudkem sp. zn. [spisová značka] – poté co žalobkyně přikročila k částečnému zpětvzetí žaloby v tom smyslu, že poté již požadovala pouze úrok ve výši 25,14 % ročně – v kontextu absence jakékoliv procesní obrany žalovaného žalobě vyhověl, není možno v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá zaplacení„ následné“ smluvní pokuty, ztrácet ze zřetele, že žalobkyně v podmínkách spotřebitelského úvěru, uzavřeného formou adhezní smlouvy, požadovala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 126,72 % ročně, tedy ve výši, kterou je bez jakýchkoliv pochybností nutno – kontextuálně – považovat za nepřiměřeně vysokou a ve svém důsledku rozpornou s dobrými mravy. 10. Pakliže proto žalobkyně za situace, kdy jí pravomocným rozsudkem bylo z titulu předmětné úvěrové smlouvy přiznáno finanční plnění, v posledku zjevně přesahující dvojnásobek žalovanému poskytnuté jistiny, žádá posuzovanou žalobou přiznání další smluvní pokuty ve výši zhruba 32 % jistiny, je nutno přijmout závěr, že v daném kontextu dochází k tzv. přezajištění (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2022 sp. zn. 21 Cdo 841/2021), respektive že smluvní pokuta v tomto případě přestává plnit svoji zajišťovací a motivační funkci, a začíná plnit funkci doslova retribuční, a v tomto ohledu již právu žalobkyně nelze poskytnout soudní ochranu. V opačném případě by se soud prohřešil proti imperativům vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3308/16 ( (N 16/84 SbNU 181); zvláště viz bod 44. odůvodnění), neboť by přiznal žalobkyni plnění z titulu smluvní pokuty, přestože je zjevné, že za dané situace již žalobkyní vyúčtovaná smluvní pokuta neplní legitimní, a tím pádem ani legální funkci. 11. Soud proto dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 2051 občanského zákoníku je s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti třeba účastníky ujednanou smluvní pokutu považovat za nepřiměřeně vysokou. 12. Pouze pro úplnost podepsaný soud připomíná, že podle judikatury Nejvyššího soudu může být – v závislosti na konkrétních okolnostech věci – nepřiměřeně vysoká i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 29 Cdo 3667/2010), zvláště když je zjevné, že v daném případě nelze považovat výši ujednání o smluvní pokutě za odpovídající obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 32 Cdo 1432/2010). 13. Pouze nad rozhodný rámec – a žalobkyni případně na vysvětlenou – soud připomíná, že nepřikročil-li by k moderaci smluvní pokuty, byl by zde stále prostor pro úsudek, zda by přiznání žalované částky nebylo v rozporu s dobrými mravy (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu 17. 5. 2011 sp. zn. 23 Cdo 2192/2009). 14. O nákladech řízení konečně rozhodl soud tak, že žalovaný má podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení; za účelně vynaložené náklady žalovaného přitom soud shledal náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 2 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, tři režijní paušály v celkové výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 640 Kč ve výši 1 840 Kč. Za účelně vynaložené náklady žalovaného proto soud považuje částku 10 454 Kč, kterou je žalobkyně povinna uhradit na bankovní účet právního zástupce žalovaného (č. [bankovní účet], [variabilní symbol]) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.