19 C 283/2021-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svého nároku po žalované dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastnicemi řízení dne [datum], s počátkem pojištění téhož dne; ve smlouvě bylo ujednáno roční pojistné ve výši 8 135 Kč, placené čtvrtletně ve výši 2 034 Kč. 2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojištěným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla [značka automobilu], typu [typ]. Povinností žalované bylo plnit řádně pojistné, žalovaná však nezaplatila žalobkyni pojistné splatné dne [datum], a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojištění dne [datum]; dlužné pojistné pak žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 4. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvou, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalované bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaná tyto povinnosti nesplnila, a tato skutečnost byla podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti důvodem pro zánik pojistného, přičemž podle ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni příslušnou část pojistného. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 6. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, naopak žalovaný žádnou procesní obranu nepředložil. Prvním výrokem proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 2 792 Kč (přičemž v této částce jsou zahrnuty již paušalizované náhrady za upomínání žalované v celkové výši 758 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť se ani v tomto případě neztotožnil s tvrzením, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není možno podřadit pod tzv. formulářové žaloby; samotný text návrhu v konfrontaci s obsahem obdobných podání žalobkyně (nezřídka zastoupené [údaje o zástupci]) totiž dokládá pravý opak; jinak řečeno, podle podepsaného soudu nemůže být žádných pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. 8. Nadto se sluší opakovaně konstatovat, že„ je s podivem“, poukazuje-li [údaje o zástupci] v návrhu – jako obvykle – na„ množství produktů“ a na skutečnost, že„ jednotlivé produkty se řídí i různými zákony“, že se tvrzená variabilita téměř neodráží v textu předkládaných návrhů, ve kterých navíc (striktně vzato) nezřídka absentují i rozhodná skutková tvrzení (v posuzované věci např. skutečná výše dlužného pojistného), jež si soud patrně má„ domýšlet“ z předložených důkazů. Jakkoli uvedená skutečnost soud, jenž přiměřeně zohlednil zásadu hospodárnosti řízení, nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh, je současně zřejmé, že právě tato skutečnost musí opětovně vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.