9 C 7/2022-32 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 48 538 Kč s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v [číslo] podlaží bytového domu na adrese [adresa žalovaného a žalované], část nájemného za měsíc [měsíc] 2020 a včetně nedoplatku na službách ve výši 12 139 Kč za rok 2020. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaní se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z nájemní smlouvy dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanými smlouvu na nájem byt [číslo] v [číslo] podlaží bytového domu na adrese [ulice a číslo], [obec] na dobu určitou 6 měsíců s prolongací dle čl. II bod 3 nájemní smlouvy. Nájemné bylo nájemní smlouvou s odkazem na evidenční list dohodnuto ve výši 7 375Kč. Z přehledu dluhů a plateb, evidenčního listu a vyúčtování služeb má soud za prokázané, že nedoplatek na vyúčtování za služby v roce 2020 činil 12 139 Kč a splatný byl [datum]. 4. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období právní vztah založený smlouvou o nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaní za výše uvedené období nezaplatili nájem a úhradu za služby, tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaní octli s placením dluhu v prodlení, soud přiznal žalobkyni i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 073,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 942 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 538 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 720 Kč ve výši 1 411,20 Kč.