19 C 164/2023-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy ve smyslu ustanovení § 25 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a držitelem licence na distribuci elektřiny podle ustanovení § 4 energetického zákona. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení v prvním výroku tohoto rozsudku uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny na odběrném místě [číslo] vedeném pod č. EAN: [číslo], nacházejícím se na adrese: [název obce] pod [název obce] [číslo]. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 7. 2023 č. j. 19 C 164/2023-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin (jejichž korektnost žalovaný z podstaty věci nikterak nezpochybnil) dospěl soud k závěru, že při kontrole na předmětném odběrném místě byl dne [datum] zjištěn neoprávněný odběr elektřiny (dne [datum] došlo k přerušení dodávky elektřiny do tohoto odběrného místa), a to ve výši 147 kWh (při přerušení dodávky byl na příslušném elektroměru stav 3 396 kWh, při demontáži stav 3 543 kWh), při ceně 6, 49004 Kč za 1 kWh jde o částku 954,04 Kč, navýšenou o platbu za příkon ve výši 60,69 Kč. Současně žalobkyně předložila vyúčtování nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru ve výši 9 119,77 Kč (srov. listiny v přílohové obálce na č. l. 13). 4. Celkové vyúčtování náhrady žalobkyni vzniklé škody předložila žalobkyně žalovanému ve faktuře [číslo] znějící na částku 10 134,50 Kč, splatné dne [datum]. Podle žalovaným nevyvráceného tvrzení žalobkyně však žalovaný na tuto fakturu (do dne podání žaloby) ničeho nezaplatil. 5. Podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo – tak jako v daném případě – pokud právní důvod odpad. Způsob stanovení výše náhrady škody při neoprávněném odběru, jenž je podle ustanovení § 51 odst. 2 energetického zákona zakázán, stanoví podle § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona ministerská vyhláška, konkrétně ustanovení § 16 a 17 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny. Z žalobkyní předložených listin je přitom zřejmé, že při stanovení výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny žalobkyně postupovala striktně podle příslušných ustanovení odkazované vyhlášky. 6. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 134,50 Kč jakožto celkové náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v předmětném odběrném místě tak má potřebný zákonný podklad, přičemž v kontextu procesní pasivity žalovaného má soud za to, že osobou povinnou k náhradě škody za neoprávněný odběr je právě žalovaný (srov. mutatis mutandis např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. 23 Cdo 1165/2018). 7. Jelikož současně žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou náhradu škody, vzniklo žalobkyni i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 8. Je tak namístě již pouze konstatovat, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá v žalobě obsažená tvrzení, a proto soud rozhodl způsobem uvedeným v prvním výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.