19 C 212/2023-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce svým návrhem požaduje po žalovaných zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 20. 9. 2023 č. j. 19 C 212/2023-16 byli žalovaní vyzváni, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili k věci samé a aby uvedli, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaní se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřili, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Soud proto v rámci dokazování vyšel jen a pouze z žalobcem předložených listinných důkazů, jejichž korektnost žalovaní – i když k tomu dostali příležitost – nikterak nezpochybnili. 4. Z inkriminované smlouvy o zápůjčce (označené jako Smlouva o půjčce) ze dne [datum] (v přílohové obálce na č. l. 12) se podává, že žalobce poskytl žalovaným – v hotovosti – částku 15 500 Kč (za účelem zaplacení nájemného), kterou měli žalovaní splatit v rámci tří měsíčních splátek ve výši 5 000 Kč. Současně z tvrzení žalobce, korespondujícího s obsahem předžalobní výzvy ze dne [datum], vyplynulo, že žalovaní dosud na zapůjčené částce ničeho neuhradili. 5. Na základě provedených důkazů tak dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne [datum] předal žalobce žalovaným finanční hotovost ve výši 15 500 Kč, přičemž dluh žalovaných měl být uhrazen v rámci tří měsíčních splátek ve výši 5 000 Kč (!). 6. Po právní stránce je možno hodnotit inkriminovanou smlouvu jako smlouvu o zápůjčce, uzavřenou podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Neplatnost uzavřené smlouvy přitom podle názoru soudu bez dalšího nezpůsobuje skutečnost, že zápůjčka ve výši 15 500 Kč měla být splacena celkovou částkou 15 000 Kč. 7. Jelikož se tedy žalovaným nepodařilo vyvrátit tvrzení žalobce, že jim z titulu předmětné smlouvy stále dluží částku 15 000 Kč, uložil jim soud tímto rozsudkem povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit, a to v zákonem předvídané lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 060 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po částce 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zvýšená o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč.