19 C 227/2023-9 — Okresní soud v Domažlicích

1. Dne [datum] podal žalobce u Okresního soudu v Domažlicích návrh na zrušení vyživovací povinnosti k žalované s tím, že od října 2023„ nebude pokračovat ve studiu“, přičemž mu žalovaná měla sdělit, že od toho měsíce může přestat platit výživné. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 20. 10. 2023 č. j. 19 C 227/2023-6 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k věci samé a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobcem předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že návrhu je možno vyhovět, aniž by bylo nutno nařizovat ve věci jednání. 3. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2019 č. j. [číslo jednací], [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobci byla stanovena povinnost platit žalované výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. 4. Žalobce k návrhu přiložil tzv. screenshot elektronické komunikace mezi účastníky řízení, ze které jasně vyplývá, že žalovaná v měsíci září ukončuje svoje studium a začne si hledat práci. Současně žalovaná v této komunikaci výslovně uvádí, že má žalovaný v září poslat„ poslední alimenty“. 5. Uvedené skutečnosti rovněž vyplývají přímo z obsahu předmětného návrhu, jehož stejnopis byl žalované doručen do vlastních rukou (což stvrdila svým vlastnoručním podpisem), soud tak považuje uvedené skutečnosti za skutečnosti mezi stranami nesporné. 6. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost; podle § 911 občanského zákoníku přitom platí, že výživné lze přiznat (jen tehdy), jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 7. Jelikož v dané věci bylo postaveno na jisto, že žalovaná by v současnosti měla být schopna se sama živit, podepsaný soud návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalované vyhověl, a to – v souladu s druhou větou ustanovení § 163 občanského soudního řádu – s účinností od [datum]. 8. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když je nadto zjevné, že účastníkům řízení žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly.