19 C 279/2023-35 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmět řízení vymezil žalobce v žalobě tak, že se domáhá vyklizení v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaných nemovitostí, tedy v prvé řadě stavby (domu) na adrese , adresa, . Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne , datum, přenechal žalobce předmětné nemovité věci do užívání žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně a včas neplatila nájemné ani předepsané zálohy na služby, zaslal žalobce žalované výpověď z nájmu dne , datum, , doručenou dne , datum, , avšak žalovaná nemovité věci i nadále užívá, tudíž je v současnosti užívá bez právního důvodu, přestože byla na tuto skutečnost opakovaně upozorněna. Žalobce se proto obrátil se svým návrhem na vyklizení předmětných nemovitých věcí na soud.2. Žalovaná se k žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila, a k nařízenému jednání se – bez jakékoliv omluvy – nedostavila.3. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu týkajících se daných nemovitých věcí dne , datum, , ke dni , datum, však žalované z titulu nájemného vznikl dluh ve výši 135 000 Kč, což žalovaná téhož dne písemně uznala (viz č. l. 14). Protože žalovaná nijak nereagovala na výzvu žalobce ze dne , datum, (srov. č. l. 9), dal žalobce dne , datum, žalované výpověď z nájmu, doručenou žalované dne , datum, (srov. č. l. 10 - 13).4. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.5. Poruší-li přitom nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel podle ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu předmět nájmu (resp. byt) odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.6. Podle ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku potom nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců.7. V posuzované věci je tak zřejmé, že žalované v důsledku důvodné, zákonné a platné výpovědi z nájmu odpadl právní důvod užívání daných nemovitých věcí (resp. i v nich se nacházejícího bytu). Nejpozději od , datum, tak žalovaná zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce, a žalobce má právo na ochranu podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Soud proto podané reivindikační žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované předmětné nemovité věci vyklidit, neboť žalované nesvědčí žádný právní titul k jejich užívání a žalobce jako jejich vlastník se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva.8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť vzhledem k rozhodným okolnostem věci soud neshledal žádný relevantní důvod pro prodloužení zákonem předvídané lhůty.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 712 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odstavci 1 advokátního tarifu (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání před soudem), tedy celkem ve výši 6 000 Kč, dále ze čtyř paušálních náhrad výdajů podle ustanovení § 13 odstavce 3 advokátního tarifu v celkový výši 1 200 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč. Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 13 712 Kč, a to rovněž do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.