19 C 32/2023-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalované zaplacení dluhu ve výši 13 306,18 Kč s příslušenstvím, jenž měl žalované vzniknout z titulu smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. 3. 2023 č. j. 19 C 32/2023-18 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k návrhu žalobkyně a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], a. s. shora uvedenou smlouvu, v jejímž rámci žalované v rozhodné době vznikl dluh ve výši 13 306,18 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytovat žalované (opakovaně) úvěry do výše 10 000 Kč, žalovaná se mj. zavázala hradit úrok ve výši 22,99 % ročně. Žalovaná však přestala řádně hradit ujednané splátky, v důsledku čehož došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] k ukončení smlouvy. Ke dni podání žaloby pak pohledávka žalobkyně (na kterou byla předmětná pohledávka postoupena dne [datum]) představovala žalovanou částku, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 761,18 Kč, z ujednaných poplatků v celkové výši 3 545 Kč a konečně z kapitalizovaných úroků a zákonných úroků z prodlení v celkové výši 1 364,20 Kč. 4. Uvedená skutková zjištění přímo – ve svém souhrnu – vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, zejména z výpisu z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum], ve kterém je přehledně zpracován přehled aktuální výše pohledávky z titulu předmětné smlouvy za celou dobu trvání daného právního vztahu. 5. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) mj. pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalované – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 6. Současně soud neshledal zjevný rozpor s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když je mimo jiné možno konstatovat, že – v kontextu výše úvěru – není k dispozici úsudek, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. 7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je – bez jakýchkoli pochybností – nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.