19 C 55/2023-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmět řízení vymezil žalobce v žalobě tak, že se domáhal vyklizení v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] přenechal žalobce předmětný byt do užívání žalovaným. Vzhledem k tomu, že žalovaní neplatili nájemné ani předepsané zálohy na služby, zaslal žalobce v listopadu 2022 žalovaným výpověď z nájmu, nájemní vztah – uzavřený na dobu určitou – nicméně bez ohledu na tuto výpověď skončil dne [datum], avšak žalovaní v bytě stále setrvávají. 2. Žalovaní se k žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřili, a k nařízenému jednání se – bez jakékoliv omluvy – nedostavili. 3. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne [datum], a to na dobu určitou do [datum], přičemž posléze došlo k prodloužení až do [datum] (viz přílohová obálka na č. l. 2), žalovaní však byt nepředali ani ve stanovený termín dne [datum], ani později. Před podáním žaloby žalobce přípisem ze dne [datum] vyzval žalované k vyklizení nemovitosti, i poté však žalovaní v předmětném bytě setrvali. 4. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 5. V posuzované věci je zřejmé, že žalovaným od [datum] – tedy uplynutím sjednané doby nájmu – odpadl právní důvod užívání bytu, a žalovaní tak zasahují do výkonu vlastnického práva žalobce, pročež má žalobce právo na ochranu podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Současně se v dané věci nemůže uplatnit dispozici ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku, neboť žalobce v zákonné lhůtě žalované vyzval k vyklizení a předání bytu (a současně jim k tomu poskytl přiměřenou lhůtu). Soud proto podané reivindikační žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaných byt vyklidit, neboť žalovaným nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětného bytu, a žalobce jako jeho vlastník se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva. 6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť vzhledem k rozhodným okolnostem věci soud neshledal žádný relevantní důvod pro prodloužení zákonné pariční lhůty. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 864 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odstavci 1 advokátního tarifu (převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání před soudem), tedy celkem ve výši 4 500 Kč, dále ze tří paušálních náhrad výdajů podle ustanovení § 13 odstavce 3 advokátního tarifu v celkový výši 900 Kč, náhrady prokázaných cestovních výdajů včetně náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 752 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 712 Kč Celkem tak jsou žalovaní povinni zaplatit žalobci částku 14 864 Kč, a to rovněž do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.