20 C 349/2023-45 — Okresní soud v Domažlicích

1. Dne [datum] podal žalobce u soudu žalobu, kterou se domáhal po žalovaném zvýšení výživného s účinností od [datum] na 4 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému (jeho otci) byla rozsudkem zdejšího soudu z roku 2007 stanovena vyživovací povinnosti ve výši 1 200 Kč měsíčně. Tato částka ale již neodpovídá jeho aktuálním potřebám. Uvedl, že navštěvuje Střední průmyslovou školu dopravní v [obec]. Dále navštěvuje kroužek vzpírání, jehož náklady činí 3 000 Kč ročně. Dále má výdaje spojené se zápisným, obuv a další speciální pomůcky. Jeho matka je nezaměstnaná, pobírá sociální dávky a pečuje o jeho sestru, které byl přiznán příspěvek na péči v 2. stupni závislosti. Zvýšení výživného navrhoval zejména s ohledem na to, že od posledního zvýšení již uběhlo přes 16 let a s tím se logicky zvýšily i jeho potřeby. 2. Žalovaný k žalobě v písemném vyjádření z [datum] uvedl, že výživné na syna vždy pravidelně platil. Syn se s ním odmítá stýkat, celou věc mohli vyřešit osobně v klidu dohodou, místo toho se ocitl v pozici žalovaného. Jeho jediný příjem plyne ze starobního důchodu. Spolu s vyjádřením soudu zaslal soupis osobních výdajů spojených s bydlením. Za syna v minulosti uhradil dluh Dopravnímu podniku [územní celek]. Byl by ochoten platit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. 3. Zástupkyně žalobce při jednání uvedla, že se poměry žalobce od podání žaloby nijak nezměnily. Stále studuje na střední škole. Její počet vyživovacích povinností se nezměnil. 4. Žalovaný při jednání uvedl, že ani jeho poměry se od doby podání vyjádření nijak nezměnily. Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. Jeho jediným příjmem je starobní důchod. 5. Ze soudního spisu bylo zjištěno, že naposledy o výživném pro žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 11. 2007, č.j. [číslo jednací], kterým byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilého žalobce částkou 1 200 Kč měsíčně. Soud vycházel ze zjištění, že matka žalobce byla nezaměstnána a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 582 Kč měsíčně a dále dva přídavky na děti. Příjem žalovaného ze zaměstnání nebyl znám, v předchozím zaměstnání si vydělával okolo 12 000 Kč až 13 000 Kč čistého měsíčně. Žalobce navštěvoval 3. třídu základní školy. 6. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil následující. Žalobce je synem žalovaného, je studentem 2. ročníku střední školy ([ulice] průmyslová škola dopravní [obec]), bydlí spolu se svojí mladší sestrou u matky. Matka pobírá příspěvek na bydlení ve výši 7 679 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí ve výši 6 998 Kč měsíčně a příspěvek na péči mladší sestry (II. stupeň závislosti) ve výši 6 600 Kč měsíčně. Žalobce pobírá přídavek na dítě ve výši 1 580 Kč měsíčně. Žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 16 654 Kč měsíčně. Bydlí v nájmu, za bydlení vydá celkem 4250 Kč měsíčně (nájem, záloha voda atd.). Krom toho platí zálohy na elektřinu ve výši 970 Kč měsíčně, zálohy na plyn ve výši 1 520 Kč měsíčně. V minulosti uhradil pohledávku žalobce ve výši 6 888 Kč. 7. Zástupkyně žalobce závěrem navrhla zvýšení výživného dle podaného návrhu. Náhrady nákladů řízení se vzdala. 8. Žalovaný se závěrem odkázal na své písemné vyjádření. Vzdělání žalovaného považuje za důležité, nepovažuje ovšem za potřebné, aby financoval kroužky, které žalobce navštěvuje. 9. Ve smyslu §§ 910, 911, 915, 923 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) mají rodiče vůči svému dítěti vyživovací povinnost v tom případě, kdy dítě není schopno se samo živit. Životní úroveň dítěte přitom má být zásadně shodná s životní úrovní jeho rodičů. Rozhodnutí o výživném lze změnit v tom případě, kdy dojde ke změně poměrů. 10. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci i nadále trvá, protože žalobce, i když již dosáhl zletilosti, se stále ještě studiem připravuje na své budoucí povolání. Žalobci se zvýšily potřeby v souvislosti s jeho nástupem na střední školu. Příjmy žalovaného se oproti předchozímu rozhodnutí ve věci mírně zvýšily, nicméně po započtení jeho nutných výdajů spojených s bydlením nemá soud za to, že by žalovaný byl schopen unést vyživovací povinnost ve výši požadované žalobcem. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že je třeba výživné zvýšit, a to na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od [datum], kdy při stanovený výše výživného vycházel ze zjištěných poměrů žalovaného a ve zbývající části o dalších 1 000 Kč měsíčně návrh žalobce jako nedůvodný zamítl.. Takto stanovené výživné odpovídá jak odůvodněným potřebám oprávněného žalobce, tak i současným poměrům povinného žalovaného. 11. Tím se současně mění ve výroku o běžném výživném předchozí rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 11. 2007. 12. V řízení převážně uspěl žalobce. Požadoval totiž zvýšení výživného o 2 800 Kč měsíčně a soud žalobě vyhověl částkou 1 800 Kč měsíčně. Proto by žalobci náleželo právo vůči žalovanému na částečnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce se však tohoto práva výslovně vzdal, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.