5 C 123/2023-18 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně žádala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí dlužné částky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba] Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy mu byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit dalších 19 843 Kč a to úrok ve výši 11 751 Kč a za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka 8 092 Kč to vše ve 24 měsíčních splátkách po 1 661 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však na základě této smlouvy o úvěru zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 2 200 Kč. Další smlouvu, časově předcházející, uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] pod [číslo]. Na základě této smlouvy mu byla poskytnuta částka 14 000 Kč, za to se žalovaný zavázal zaplatit ještě dalších 12 283 Kč a to úrok ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování doručení a administrativní činnost za flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit do [datum] v 60 ti týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaný však na základě této smlouvy zaplatit částku 8 750 Kč. Žalobkyně doložila obě smlouvy o spotřebitelském úvěru, přehledy plateb, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně včetně seznamu postoupených pohledávek a předžalobní upomínku. Zároveň navrhla postup dle § 115a o.s.ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zaslána na adresu [adresa žalovaného], aniž žalovaný postup dle § 115a o.s.ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem dvě smlouvy, které však soud obě pokládá za absolutně neplatné pro nepřiměřenost sjednaných podmínek a o to v obou úvěrových smlouvách. V obou smlouvách jsou sjednány poplatky, které nepřiměřeně zvyšují náklady na úvěr. Jedná se tedy o nepřiměřená ujednání podle § 1813 a následujících občanského zákoníku. V případě smlouvy ze dne [datum] činí částka nazvaná jako poplatky 99,21 % z poskytnuté částky 20 000 Kč, v případě smlouvy ze dne [datum] činí poplatky mimo úroku cca 70 % z poskytnuté částky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhou práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů, náklady které požaduje za běžné činnosti v rámci poskytování úvěrů, soud pokládá za zcela nepřiměřené, zejména když kromě úroků činí téměř 70 % z poskytnuté částky. Obdobná situace je u smlouvy ze dne [datum], kde, jak bylo uvedeno výše, činí poplatky celkem 99,21 % z poskytnuté částky. Soud proto postupoval podle § 2991 občanského zákoníku, když posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Na základě smlouvy ze dne [datum] žalovaný přezval částku 14 000 Kč a z této částky zaplatil 8 750 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, což je částka 5 250 Kč a vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení z této částky od doby, kdy se žalovaný do prodlení dostal tj. od [datum]. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodu zamítl. Pokud jde o smlouvu ze dne [datum], na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, z té zaplatil pouze 2 200 Kč, proto je povinen zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, což je částka 17 800 Kč. I v tomto případě soud žalobě vyhověl, pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaný do prodlení dostal tj. od [datum], i zde ve zbytku žalobu zamítl z důvodů, které byly objasněny výše. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud neuložil žádnému z účastníků povinnost tyto náklady hradit, neboť žalobce měl úspěch z méně než 50 % a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 á contrario o.s.ř.