5 C 340/2022-20 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně žádala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí dlužné částky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy jí byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit dalších 19 048 Kč a to úrok ve výši 11 770 Kč, dále za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení 3 438 Kč. To vše měla splácet v 78 týdenních splátkách po 437 Kč, když poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však na základě této smlouvy o úvěru nezaplatila nic. Další smlouvu, časově předcházející, uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. Na základě této smlouvy jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč, za to se žalovaná zavázala zaplatit ještě dalších 22 000 Kč, a to úrok 9 634 Kč, dále za zpracování zápůjčky a péči o zákazníka dalších 10 026 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 78 splátkách po 539 Kč naposledy dne [datum]. Žalovaná však na základě této smlouvy zaplatila pouze částku 7 500 Kč. Žalobkyně doložila obě smlouvy o spotřebitelském úvěru, přehledy plateb, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek a předžalobní upomínku. Zároveň navrhla postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která ji byla zaslána na adresu jejího trvalého bydliště Dr. [příjmení] [jméno] 80, [název obce] [název obce] s účinky doručení [datum], takže stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula dne [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem dvě smlouvy, které však soud obě pokládá za absolutně neplatné, a to jednak pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně a dále pro nepřiměřenost sjednaných podmínek, a to v obou úvěrových smlouvách. Skutečnost, že úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal, vyplývá z toho, že u zdejšího soudu byla již před uzavřením časově první z obou smluv, tedy před [datum], vedená celá řada exekucí na žalovanou a to dokonce již od roku 2004 ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a další). Tyto exekuce jsou v běhu dosud. Navíc v obou smlouvách jsou sjednané poplatky, které nepřiměřeně zvyšují náklady na úvěr. V obou případech činí částku vyšší, než jaká byla žalované poskytnuta. Jedná se tedy o nepřiměřená ujednání podle § 1813 obč. zák. Soud ještě připomíná, že povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka je dána i rozsudkem soudního dvora EÚ ve věci C -679/18. Zde je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinny zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Jak je výše uvedeno, existují tedy 2 důvody pro absolutní neplatnost obou uzavřených smluv. Soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák.. Podle tohoto ustanovení kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Na základě smlouvy ze dne [datum] žalovaná převzala částku 15 000 Kč a z této částky nezaplatila nic. Soud proto žalobě vyhověl, pokud jde o povinnost žalované zaplatit částku 15 000 Kč, vyhověl i pokud jde o zaplacení kapitalizovaného úroku z této částky za dobu od [datum] do [datum] i pro další období. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Pokud jde o druhou (časově první smlouvu ze dne [datum]) zde žalovaná obdržela částku 20 000 Kč a z té zaplatila pouze 7 500 Kč. Soud ji proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení od doby, kdy k prodlení došlo. Ve zbytku pak žalobu rovněž zamítl. Soud zároveň uložil žalovanému povinnost doplatit soudní poplatek, neboť věc nebyla vyřizována platebním rozkazem, a to podle položky 1/1b Sazebníku soudních poplatků. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud neuložil žádnému z účastníků povinnost tyto náklady platit, neboť žalobce měl úspěch z méně než 50 % a žalované žádné náklady řízení nevznikly.