10 C 1/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ve výroku I. uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V návrhu uvedla, že Žalobkyně na základě Smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne , datum, žalovanému pronajala vozidlo , název auta, , RZ , SPZ, . Žalovaný vozidlo dne , datum, vozidlo vrátil, o čemž byl sepsán zápis, kde žalovaný mj. uznává dlužné nájemné ve výši 15 250 Kč a souhlasí s tím, aby dlužná částka byla vymáhána.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval oba účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož se oba účastníci ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne , datum, a ze zápisu ze dne , datum, vyplynulo, že žalobkyně žalovanému pronajala v žalobě specifikované vozidlo. Cena nájmu činila 450 Kč za den. Žalovaný vozidlo dne , datum, vrátil, vozidlo bylo bez viditelného poškození. Žalovaný souhlasil s dluhem na nájmu ve výši 15 250 Kč i s tím, že po něm bude žalobce tuto částku vymáhat.Nárok žalobkyně na zaplacení nájemného vyplývá především z § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Nájemné měl dle § 2324 o.z. uhradit po ukončení užívání dopravního prostředku. V projednávané věci žalovaný dle tvrzení žalobkyně po vrácení vozidla nezaplatil nájemné v rozsahu uvedeném v žalobě. Tvrzení a důkaz opaku ležely na bedrech žalovaného, ten ale byl v řízení zcela pasivní. Splatnost nároku začala den následující po předání vozidla. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně přiznání zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, kdy žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně.Ohledně nákladů řízení soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně, resp. její právní zástupce žalovanému v souladu s § 142a o.s.ř odst. 1 žalovanému neodeslal předžalobní výzvu. Soud nicméně žalobkyni náklady řízení přiznal podle odst. 2 citovaného ustanovení. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (srovnej NS 29 Cdo 4388/2013). Nejvyšší soud shledává, že absence výzvy nebude podle ustanovení § 142a zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, zákonodárce dále k odst. 2 stanovuje jako výjimku (důvody hodné zvláštního zřetele) i případy, kdy dlužník o své povinnosti prokazatelně ví. Soud má za to, že se oba tyto případy vztahují na danou situaci (žalovaný písemně uznal dluh na nájemném ve výši žalované částky), náklady řízení žalobkyni proto přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 936,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 250 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 080 Kč ve výši 856,80 Kč.