17 C 94/2024-26 — Okresní soud v Domažlicích

1. Manželka se žalobou, která byla soudu doručena dne , datum, , domáhala rozvodu manželství. Manželství uzavřela , datum, před , právnická osoba, v , název města, , je české národnosti, manžel rumunské národnosti a státní příslušnosti Rumunsko. U obou se jedná o první manželství. Z manželství se narodila nezletilá , jméno FO, a nezletilá , jméno FO, , kterou si manžel osvojil. Poslední společné bydliště bylo na adrese , adresa, . Manželství bylo zpočátku bezproblémové, situace se postupně měnila v důsledku výbušné povahy manžela. V minulosti podala návrh na rozvod manželství, který poté vzala zpět. Přístup manžela se nezměnil. V lednu 2024 se manželka odstěhovala od manžela společně s nezletilými dětmi.2. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána pravomoc českých soudů k rozhodnutí v této věci vzhledem ke skutečnosti, že manžel je rumunským státním občanem. Dále se soud zabýval otázkou, podle kterého právního řádu má být věc posouzena a rozhodnuta.3. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí v této věci je dána na základě článku 3 písm. a), bod i) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, a to s ohledem na poslední společné bydliště účastníků na území České republiky (v obvodu Okresního soudu v Domažlicích) a na skutečnost, že manželé v České republice mají obvyklý pobyt.4. Mezi Českou republikou a Rumunskem je uzavřena smlouva o právní pomoci v občanských věcech, která byla vyhlášena pod č. 1/1996 Sb. Tato pak ve svém čl․ 28 upravuje rozvod, rozhodné právo a pravomoc soudu. Pokud v případě rozvodu mají oba manželé státní občanství jedné smluvní strany a bydlí v den podání žádosti o rozvod na území druhé smluvní strany, bude použito hmotného práva té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou. Pravomoc rozhodovat mají soudy obou smluvních stran. Pokud v den podání žádosti o rozvod je jeden z manželů občanem jedné ze smluvních stran, druhý je státním občanem druhé smluvní strany a bydlí buď oba na území jedné a téže smluvní strany, anebo jeden na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, mají pravomoc rozhodovat soudy obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo svého státu.5. Soud tak dospěl k závěru, že má pravomoc rozvod projednat a rozhodným právem je právo české.6. Manžel se při jednání, které se konalo dne , datum, , připojil k návrhu na rozvod manželství a souhlasil s ním.7. Soud ve věci postupoval podle § 384 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) podle kterého platí, že podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů se k návrhu připojí, postupuje soud stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným.8. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno u manželky i manžela jako první. Manžel je rumunské národnosti, rumunské státní příslušnosti, manželka je české státní příslušnosti. Společné bydliště měli v obvodu Okresního soudu v Domažlicích, na adrese: , adresa, . Z manželství se narodila dcera , jméno FO, , nar. , datum, a dcera , jméno FO, , nar. , datum, , kterou si manžel osvojil.9. O výchově a výživě nezletilých dětí bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , , spisová značka10. Soud z výslechu účastníků má za prokázané, že manželé spolu nežijí od prosince 2023. Manželé se odcizili z důvodu rozdílného trávení volného času, kdy manžel o víkendech pracoval, a manželka byla doma sama s dětmi. Spory ohledně trávení volného času vygradovali ve vzájemné slovní nadávky a fyzické napadání z obou stran. Manželka navázala v prosinci 2023 nový citový vztah a odstěhovala se s dětmi k novému partnerovi. Manžel nový citový vztah naváže po rozvodu manželství.11. Podle ust. § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.12. Soud má za to, že rozvod manželství v tomto případě není v rozporu se zájmy nezletilých dětí, neboť z účastnických výpovědí manželů soud zjistil, že výživné je řádně hrazeno a styk mezi manželem a mladší dcerou funguje bez problémů. Starší dcera se s manželem stýká velmi zřídka.13. Soud konstatuje, že byla splněna podmínka podle § 755 odst. 3 NOZ, tedy že před rozhodnutím o rozvodu manželství je nutno upravit práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu.14. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k přesvědčení, že manželství účastníků je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze obnovení soužití manželů očekávat.15. Takto vzniklý a ke dni vyhlášení rozsudku stále trvající stav rozvratu manželství podle ustanovení § 755 odst. 1 NOZ odůvodňuje, aby manželství účastníků bylo rozvedeno.16. S ohledem na splnění všech zákonem stanovených předpokladů soud manželství účastníků rozvedl.17. Podle ustanovení § 23 z. ř. s. platí, že žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželství, tedy i v řízení o rozvodu manželství, nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, avšak takové okolnosti v této věci zjištěny nebyly, proto soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.