19 C 130/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení v prvním výroku tohoto rozsudku uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě, nacházejícím se na adrese: , adresa, v obci , adresa, .2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 4. 2024 č. j. 19 C 130/2024-15 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k věci samé a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila (usnesení jí bylo doručeno fikcí), byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin (jejichž korektnost žalovaná z podstaty věci nikterak nezpochybnila) dospěl soud k závěru, že účastnice řízení uzavřely dne 11. 7. 2022 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly rovněž obchodní podmínky; touto smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala jí řádně a včas hradit cenu elektřiny a souvisejících služeb. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatky na shora uvedených platbách, přičemž z faktury č. , číslo, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 52 552,45 Kč za spotřebu elektřiny v období od 19. 7. 2022 do 15. 3. 2023, a to se splatností do 3. 4. 2023, a dále z faktury č. , číslo, se podává, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 4 386,41 Kč za spotřebu elektřiny v období od 16. 3. 2023 do 21. 4. 2023, a to se splatností do 18. 5. 2023.4. Ke dni podání žaloby přitom podle žalovanou nevyvráceného tvrzení žalobkyně celkový dluh žalované představoval částku 56 938,86 Kč.5. Žalovaná na dlužných částkách (ani) po podání žaloby (patrně) ničeho neuhradila.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastnicemi řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 2079 občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se uzavřenou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami platně zavázala, vzniklo žalobkyni vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.7. V kontextu výše předmětu řízení se přitom sluší uvést, že v důsledku procesní pasivity žalované soud neměl prostor zabývat se případně otázkou, zda došlo ze strany žalobkyně k řádnému vyúčtování, respektive zda vyfakturovaná cena dodávek elektřiny odpovídá skutečně dodanému množství, jinými slovy zda došlo k řádnému (správnému) „odečtu“ z příslušného elektroměru.8. Je tak namístě již pouze konstatovat, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá v žalobě obsažená tvrzení, a proto soud rozhodl způsobem uvedeným v prvním výroku tohoto rozsudku.9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 2 278 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 1 000 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je tři úkony právní služby nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci. Na základě „extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 819 Kč – představují částku 6 997 Kč.10. Jelikož žalobkyně v předmětném návrhu požaduje přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 15 636 Kč, je vhodné dodat následující skutečnosti. Podepsaný soud se domnívá, že formulářový charakter žádné podání neztrácí již pouze tím, že předmět daného řízení přesahuje částku 50 000 Kč, a to i přes to, že právě jazykový výklad ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. k takovému závěru bezesporu vede. Rozhodným kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení je nicméně – vedle otázky úspěchu ve věci – otázka, zda je vskutku možno veškeré deklarované náklady procesně úspěšnějšího účastníka řízení považovat za náklady účelně vynaložené. Pakliže je proto v posuzované věci zjevné, že předložený návrh ve svém důsledku nevyžadoval zpracování kvalifikovaným právním zástupcem (a to z důvodu výše uvedené faktické absence jakéhokoliv právního rozboru), může být k dispozici úsudek, zda je z materiálního hlediska vůbec možno hovořit o úkonu právní služby v režimu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.11. Nadto je v dané věci namístě případně v rozsahu nákladů žalobkyně přesahujících částku 6 997 Kč použít ustanovení § 150 o. s. ř., kdy podepsaný soud za důvod hodný zvláštního zřetele považuje skutečnost, že předmětná žaloba přesahuje částku 50 000 Kč v důsledku relativně náhlého a z dlouhodobého hlediska stěží předvídatelného zvýšení cen elektřiny. Kdyby totiž k tomuto navýšení cen elektřiny nedošlo, žalovaný dluh by dozajista nedosáhl této výše, pročež by žalobkyně ani nemohla požadovat shora uvedenou částku náhrady nákladů řízení. Jelikož v rozhodném období žalobkyně (respektive její mateřská společnost) inkasovala při minimálně zvýšených výrobních nákladech násobky dosavadních prodejních cen, byla by žalobkyně v daném kontextu bonifikována hned dvakrát (zvýšená fakturovaná cena a výrazně vyšší náhrada nákladů řízení), což by považoval soud za zcela nemravné.