19 C 160/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 339,64 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o úvěru ze dne , datum, .2. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dala žalovaná souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. Obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalované (respektive absence jakékoliv její procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o úvěru ze dne , datum, , uzavřenou mezi obchodní společností , právnická osoba, . a žalovanou.5. Jelikož ze samotného tohoto dokumentu není zjevné, že žalovaná předmětnou smlouvu skutečně uzavřela (jinými slovy není zřejmé, že jej jakkoli právně relevantním způsobem „signovala“), přičemž současně žalobkyně přímo v návrhu uvádí, že předmětný úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalované č. , č. účtu, (a měl být identifikován variabilním symbolem , var. symbol, ), požádal soud příslušný bankovní ústav (, jméno FO, a.s.) o sdělení, kdo byl v měsíci květnu 2023 disponentem inkriminovaného účtu a o výpis plateb, které ve prospěch tohoto účtu proběhly pod uvedeným variabilním symbolem.6. Přípisem ze dne , datum, obchodní společnost , jméno FO, a.s. sdělila, že majitelkou předmětného bankovního účtu je žalovaná, a současně byla v rozhodné době jedinou osobou s dispozičními právy, pod shora označeným variabilním symbolem však banka žádnou platbu neeviduje.7. Soud proto bez dalšího přikročil k zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně neoznačila žádný důkaz, na jehož základě by byl k dispozici úsudek, že žalovaná vskutku inkriminovanou úvěrovou smlouvu uzavřela, respektive že právní předchůdkyně žalobkyně na základě dovolávané úvěrové smlouvy (kterou prizmatem provedeného dokazování nelze považovat za více než smluvní ofertu) ve prospěch žalované plnila, tedy že jí poskytla finanční částku ve výši 10 000 Kč.8. Protože žalobkyně neprokázala, že by zde byl nějaký právní titul, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla nějakou finanční částku, eventuálně že jí poskytla nějakou finanční částku bez právního titulu, nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.9. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť ze samotného obsahu předmětného návrhu je zjevné, že si je žalobkyně jisté „důkazní nouze“ velmi dobře vědoma, pročež by pro ni shora přijaté závěry neměly být závěry „překvapivými“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalované žádné náklady nevznikly.