19 C 231/2024-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění představující jistinu ve výši 10 000 Kč, příslušenství této jistiny (včetně kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč), a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, vše z titulu úvěrové smlouvy, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr ve výši 10 000 Kč, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyslovil (byť toliko fikcí) souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o úvěru ze dne , datum, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnut žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl žalovaný splatit ke dni , datum, tím, že „vrátí“ částku 14 290 Kč, když byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč. Současně byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však v rozhodné době jistinu ani poplatek neuhradil, a tento dluh do podání žaloby (a patrně ani poté) nezaplatil., právnická osoba, posuzované věci je nutno konstatovat, že má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnuté jistiny, bylo však nutno se zabývat otázkou, zda předmětná smlouva obstojí judikatorně ukotveným kritériím spravedlivé smlouvy [srov. mutatis mutandis např. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12 (N 226/75 SbNU 527)], respektive rozhodným ustanovením občanského zákoníku, chránícím spotřebitele (zejména ustanovením § 1813 až 1815).5. Vzhledem k předmětu řízení postačí připomenout, že inkriminovaná smlouva deklaruje roční procentní sazbu nákladů (RPSN) ve výši 7 595,30 % ročně, přičemž kumulace všech smlouvou předvídaných sankcí (směřujících výhradně vůči žalované straně) musí vést k závěru o nepřípustné nerovnováze práv a povinností smluvních stran, jenž se v posledku odráží v závěru o neplatnosti dané smlouvy. Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že se žalobkyně převážné většiny těchto sankcí v projednávané věci nedovolává.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku nicméně platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Pakliže žalovaný z právního důvodu, který označil soud za neplatný, přijal plnění ve výši 10 000 Kč, je zjevné, že se v tomto rozsahu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, tudíž je povinen v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení vydat.8. Poněvadž se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.9. Pro pořádek je současně vhodné zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť shora učiněné pro žalobkyni nepříznivé závěry jsou závěry právními (nikoliv skutkovými, jež by žalobkyně mohla zvrátit doplněním tvrzení či označením dalších důkazů), a b) obdobné závěry by žalobkyni měly být známy z řady jiných právních věcí (srov. např. rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), pročež pro ni nemohou být závěry „překvapivými“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť při zohlednění výše žalovaného kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je namístě konstatovat, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení byl v zásadě shodný (případně že úspěšnějšímu žalovanému žádné procesně relevantní náklady nevznikly), a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.