19 C 304/2023-21 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se obrátila na soud s žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), na jejímž základě by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 249 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dlužného nájemného. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. 12. 2023 č. j. 19 C 304/2023-15 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl žalovaný poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 3. Z žalobkyní předložené kopie listiny označené jako„ Uznání dluhu z nájemného“ se podává, že žalovaný dne [datum] písemně uznal svůj dluh ve výši 56 249 Kč z titulu dlužného nájemného za období od září do října 2022 (a nedoplatků za energie a služby), odvíjejícího se od nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]; v rámci tohoto hmotněprávního úkonu se žalovaný zavázal uhradit částku 56 249 Kč do [datum], a to na bankovní účet žalobkyně (srov. přílohová obálka na č. l. 12). 4. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zákonné podmínky předvídané citovaným ustanovením občanského zákoníku tak byly v posuzované věci zjevně splněny, neboť žalovaný v písemné formě uznal svůj peněžitý dluh, přičemž rovněž označil právní titul, na jehož základě měl tento dluh vzniknout. 5. V důsledku písemného uznání dluhu tak vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), a žalovaný korektnost této domněnky nikterak nezpochybnil, pročež její obsah v posledku nevyvrátil. 6. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 7. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 290 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 250 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu, včetně tří paušálních náhrad výdajů v celkové výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.