19 C 312/2023-15 — Okresní soud v Domažlicích

1. Manželka podala návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství již přestalo plnit svoji funkci a manželé spolu nežijí jako manželé. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a za trvání manželství se nenarodily žádné děti. 3. Podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení; podle druhého odstavce téhož paragrafu přitom platí, že manželství nemůže být rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 4. Ustanovení § 758 občanského zákoníku v této souvislosti uvádí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 5. V posuzované věci je na základě provedených účastnických výpovědí možno učinit závěr, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, jelikož je zjevné, že manželka již nemíní nadále tolerovat opakované nevěry svého manžela. 6. Návrhu manželky – se kterým manžel vyjádřil při jednání svůj souhlas – proto soud vyhověl a manželství rozvedl. 7. Pro úplnost, a případně na vysvětlenou, podepsaný soud uvádí, že za dané procesní situace se – pro nadbytečnost – nezabýval otázkou (přesné) příčiny rozvratu manželství, neboť její řešení ve svém důsledku nemohlo mít vliv na rozhodnutí o rozvodu manželství, a tudíž šlo o otázku – v daném řízení – procesně nevýznamnou. Postačí uvést, že manželka v řízení opakovaně poukazovala na nevěry manžela, přičemž manžel v řízení tvrzení manželky nikterak nezpochybnil. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.”).