19 C 32/2024-35 — Okresní soud v Domažlicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tak o odůvodnění toliko stručné.2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, jež se odvíjejí od dluhu žalované z titulu úvěrové smlouvy, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – obchodní společností , právnická osoba, .3. Žalované bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci dne , datum, , tedy více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou (jakkoli k doručení došlo toliko fikcí), přičemž v tomto předvolání byla rovněž upozorněna, že pokud se k němu bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání. Žalovaná se bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavila a svou neúčast neomluvila.4. Právní zástupce žalobkyně navrhl během jednání před soudem vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. vydal rozsudek pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, respektive v jejím doplnění o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná (soud tak vzal za nespornou skutečnost, že žalovaná dosud z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru dluží částku 53 969,74 Kč s příslušenstvím). Nejde přitom o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o. s. ř., a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní normou.5. Nad rozhodný rámec podepsaný soud uvádí, že první výrok tohoto rozsudku by patně obsahoval i případný rozsudek v dané věci, nevydal-li by soud tento rozsudek pro zmeškání, neboť skutkový stav věci vyplynul z důkazů obsažených ve spise, jejichž korektnost žalovaná nikterak nezpochybnila.6. Na výše zaznamenaných skutečnostech nic nemění ani fakt, že se žalovaná o daném soudním řízení patrně vůbec nedozvěděla, neboť musí jít – z procesního hlediska – k její tíži, pakliže si nepřebírá soudní obsílky na adrese evidovaného trvalého pobytu.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku, tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 159 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 53 970 Kč. Soud přitom za první tři úkony právní služby vyšel z analogické aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu, na jehož základě považuje za přiměřené přiznat žalobkyni za každý z těchto úkonů částku 1 000 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je totiž tyto tři úkony nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci. Na základě „extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) boudu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich. U čtvrtého úkonu (účast na jednání) pak bylo namístě vyjít z plné tarifní hodnoty, tedy přiznat žalobkyni náhradu ve výši 3 260 Kč za tento úkon právní služby, stejně tak bylo namístě přiznat celkem čtyři režijní paušály v celkové výši 1 200 Kč, náhradu nákladů spojených s účastí na jednáních (tedy náhrada cestovních výdajů včetně náhrady za promeškaný čas) v celkové výši 930 Kč a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 390 Kč ve výši 1 762 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně představují částku 12 311 Kč.