19 C 46/2024-31 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmět řízení vymezil žalobce v žalobě tak, že se domáhá vyklizení v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne , datum, přenechal žalobce předmětný byt do užívání žalovanému. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobru určitou – s posledním prodloužením nájmu do , datum, , avšak žalovaný v bytě stále setrvává, užívá podle žalobce byt bez právního důvodu. Žalobce se proto obrátil se svým návrhem na vyklizení předmětného bytu na soud.2. Žalovaný se k žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil, a k nařízenému jednání se – bez jakékoliv omluvy – nedostavil, a to i přes to, že soudní obsílku s předvoláním k jednání osobně převzal.3. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne , datum, , a to na dobu určitou – na dobu šesti měsíců, tato doba nájmu však byla posléze opakovaně prodloužena vždy o šest měsíců, čímž došlo v posledku k prodloužení doby nájmu až do , datum, . Dopisem ze dne , datum, , který žalovaný osobně převzal dne , datum, (viz č. l. 11), byl žalovaný vyzván k vyklizení předmětného bytu, žalovaný tak ovšem doposud neučinil.4. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.5. Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Taková výzva vyžaduje písemnou formu.6. V posuzované věci je zřejmé, že žalovanému odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím sjednané doby nájmu, tedy v daném kontextu dnem , datum, . Po tomto datu tak žalovaný zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobce, a žalobce má právo na ochranu podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce přitom vyzval žalovaného k vyklizení bytu, takže (již) nebyla naplněna ani hypotéza ustanovení § 2285 občanského zákoníku. Žalovaný nicméně byt do dnešního dne nevyklidil.7. Soud proto podané reivindikační žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného byt vyklidit, neboť žalovanému nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětného bytu a žalobce jako jeho vlastník se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva.8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť vzhledem k rozhodným okolnostem věci – kdy žalovaný ani nebylo s to se buď na jednání dostavit, nebo se z něj alespoň omluvit – soud neshledal žádný relevantní důvod pro prodloužení zákonné pariční lhůty.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 928 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odstavci 1 advokátního tarifu (převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání před soudem), tedy celkem ve výši 4 500 Kč, dále ze tří paušálních náhrad výdajů podle ustanovení § 13 odstavce 3 advokátního tarifu v celkový výši 900 Kč, náhrady cestovních výdajů včetně náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 805 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 205 Kč ve výši 1 723 Kč. Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 14 928 Kč, a to rovněž do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.