7 C 164/2024-84 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem ze dne , datum, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit na vyživovací povinnosti ve vztahu k zletilému o částku 4 000 Kč měsíčně navíc, to znamená částku 7 500 Kč s účinností od , datum, .2. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že je synem žalovaného a naposledy byla stanovena vyživovací povinnost jeho otci- žalovanému- rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, , který nabyl právní moci , datum, , kdy byla schválena dohoda rodičů a žalovaný v pozici otce žalobce byl zavázán k placení výživného v částce 3 500 Kč měsíčně pro žalobce a částkou 5 500 Kč pro nezletilou sestru , jméno FO, . Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, svěřen jako nezletilý do výchovy matky společně se svou plnorodou sestrou , jméno FO, . Okolnosti rozhodující, ve kterých žalobce spatřoval důvody svého návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému, bylo to, že je aktuálně studentem vysoké školy Zemědělské univerzity v , adresa, , kde studuje denní studium. V době podání návrhu byl žalobce studentem prvého ročníku. Dále žalobce upozorňoval na poměry v jeho rodině, kdy matka, která větší měrou uspokojuje potřeby žalobce po finanční stránce je omezena v možnostech zapojit se na trh práce s ohledem na to, že celodenně pečuje o handicapovanou sestru, nezletilou , jméno FO, . Žalobce v souvislosti se studiem a na přípravu na své budoucí povolání má navýšené měsíční výdaje, kdy hradí nájem bytu ve výši 10 000 Kč měsíčně, 500 Kč za elektřinu, 4 000 Kč měsíčně utratí za dopravu, a 4 000 Kč na nezbytné stravné. Dále má výdaje spojené za mobilní telefon a potřebná data ke studiu ve výši 950 Kč měsíčně. Žalobce se žalovaným společně nestýkají řadu let, žalovaný o rodičovský styk dle skutečností tvrzených žalobcem nikdy neprojevoval zájem, a nad rámec výživného stanoveného v roce 2020 v době nezletilosti žalobce, žalovaný na potřeby žalobce ničím nepřispěl. S ohledem na tyto své navýšené výdaje a potřeby se žalobce dožadoval po žalovaném navýšení vyživovací povinnosti o 4 000 Kč měsíčně s účinností od , datum, .3. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že je pravdou, že naposledy o výši vyživovací povinnosti bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , kdy bylo stanoveno výživné pro žalobce částkou 3 500 Kč měsíčně. Jako sporné však žalovaný viděl to, že by dlouhodobě o rodičovský styk s žalobcem neprojevoval zájem. Od roku 2009 se pokoušel navázat kontakt s žalobcem, s ohledem na situaci, především telefonicky, formou hovoru a SMS zpráv, na které ze strany žalobce nebylo nikterak reagováno. V případě telefonického kontaktu obsah hovoru se ubíral nikam v důsledku nevhodného chování ze strany žalobce k osobě žalovaného a SMS zprávy byly vyměňovány v podobném duchu. Žalobce žalovanému dlouhodobě svým přístupem neumožňoval jak styk s ním, tímto i bránil v možnosti, aby se i podílel jako rozvedený otec na jeho výchově. Po 13-ti letech snažení se o pokus o kontakt, ukončil žalovaný v den 18. narozenin žalobce přáním ke zletilosti formu SMS toto své snažení. Ani na tuto zprávu ze strany žalobce nepřišla žádná odpověď. Žalobce dlouhodobě ignoruje osobu žalovaného jako otce, jeho celou rodinu, myšleno tím prarodiče, se kterými se rovněž nestýká, přestože bydlí přibližně 400 m od jeho bydliště. Postoj žalobce považuje žalovaný za velmi neuctivý a spornou pro žalovaného za těchto okolností byla i částka, kterou se žalobce v rámci svého návrhu po žalovaném dožadoval.4. Pro splnění zákonné podmínky pro přiznání výživného zletilému dítěti se vychází ze stavu, kdy se zletilé dítě soustavně a řádně připravuje na své budoucí povolání. Většinou se ale jedná o status studenta, ať už soukromé, veřejné, střední či vysoké škole. Podle § 11 a násl. zákona o státní sociální podpoře, zákona č. 117/1995 Sb. v platném znění se hovoří o nezaopatřeném dítěti, a to v souvislosti s jeho přípravou na budoucí povolání, ať už na střední či vysoké škole. Pro výživné ve vztahu k zletilému se musí se jednat o studium soustavné a řádné.5. Podle § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.6. V případě stanovení výživného jsou sledovány i dobré mravy, na které je pamatováno i v příslušných ustanoveních ve vztahu k vyživovací povinnosti a ke vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. V případě dobrých mravů se podle rozhodnutí Ústavní soud České republiky II ÚS 249/97 jedná o souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. V případech rozhodování o přiznání či nepřiznání výživného soud hodnotí, jak dané chování zletilého posuzuje společnost jako celek. Tedy nejde o náhled pouze jednotlivce, rodiče. Institut dobrých mravů se aplikuje až od okamžiku dosažení určité věkové hranice ze strany dítěte. V případě, kdy se nezletilé dítě dopustilo vůči svým rodičům, či jednomu z nich nemravného chování, se kritérium dobrých mravů uplatní jen velmi zřídka. A to s ohledem na princip ochrany zájmů a blaha nezletilého dítěte, který je zakotven zejména v Úmluvě o právech dítěte. Novou věkovou hranicí v těchto případech je dosažení věku 15-ti let. Při dosažení tohoto věku dle ustálené judikatury je možno zcela vyloučit možnost soudu nepřiznat výživné z důvodu neuctivého chování k jeho rodičům. Po dosažení této věkové hranice, ovšem ještě před nabytím zletilosti, již soud může v ojedinělých velmi závažných případech v závislosti na chování dítěte snížit či vyloučit přiznání výživného. Za těchto okolností je institut dobrých mravů v omezené míře aplikován ve věkovém rozmezí 15 – 18 let nabytí zletilosti věku dítěte. Od okamžiku nabytí zletilosti ze strany dítěte se již aplikují pravidla dobrých mravů v plné míře. S ohledem na ustálenou judikaturu a rozhodovací praxi soudu je vždy nezbytně nutné, aby byl dostatečně zjištěn důvod způsobu a intenzity chování zletilého vůči povinnému rodiči. Byl by to žalovaný, kdo by musel unést důkazní břemeno v dané právní věci v případě, pokud by se dožadoval nepřiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy. Tento rodič pak musí i unést důkazní břemeno o tom, že dítě se k němu chová nevhodným způsobem a musí být případně připraven se i ubránit námitkám ohledně souvislostí s jednáním dítěte, nebo předchozího jednání vůči dítěti. Ve smyslu rozhodovací praxe je možné ve vztahu ke zjištění těchto skutečností týkajících se dobrých mravů řešit nárok na zvýšení výživného tím, že bude přiznáno pouze zčásti. Tento způsob rozhodování je možné aplikovat zejména v těch případech, kdy chování dítěte vůči rodiči vykazuje zásadní nedostatky, avšak nejde o nedostatky takového charakteru, aby měly vést k úplnému zrušení vyživovací povinnosti.7. Ve smyslu § 858 zákona č. 89/2012 Sb. nelze opomenout, že součástí rodičovské odpovědnosti je i péče o rozumový a mravní vývoj dítěte. Za účelem výkonu tohoto práva, ale i zároveň povinnosti má rodič ve smyslu § 857 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními. Za předpokladu, pokud se dítě chová ke svému rodiči závadně, rodič si nesplnil řádně svou výchovnou povinnost, nelze tak přičítat tuto skutečnost k tíži dítěte. Tento limit se tak vztahuje ve vztahu k nemravnému jednání, pokud se jedná o dítě mladší 15-ti let, a s ohledem na jeho věk a rozumovou a volní vyspělost. Hranice po 15-ti letech je hranicí, kdy dosažením 15tého roku je pro dítě spojena řada právních následků. Zejména se jedná o počátek trestní odpovědnosti či možnosti se zavázat k výkonu závislé práce. Za těchto okolností je možné vyhodnotit, že dítě v tomto věku je schopno vnímat normy společnosti, předvídat následky jejich porušení. Samozřejmě prokázaný konflikt mezi rodiči zásadním způsobem narušuje psychický celkový vývoj dítěte a nemůže být vyhodnocen k tíži nezletilého dítěte, ani ve vztahu k jeho nároku na případné zvýšení k povinnosti ve vztahu k povinnému rodiči. Dovršením zletilosti žalovaného 18-tého roku jeho věku, od tohoto okamžiku se žalovaný stal plně svéprávným, a rovněž plně zodpovědným za své jednání, což zahrnuje i jeho chování vůči rodiči. Od tohoto okamžiku se má za to, že žalovaný dosáhl plné rozumové a volní vyspělosti, která mu umožňuje dostatečně posoudit význam a možné následky svého jednání. Toto je i důvod, který je nutno vzít na zřetel v případě, pokud se tento dospělý jedinec dožaduje zvýšení výživného vůči rodiči, a je tak nutné brát na vědomí v plné míře v potaz jeho chování vůči rodiči a možnost, že pro jeho chování může být výživné nepřiznáno i v rozporu s dobrými mravy, či že výše tohoto výživného může být přiznána v jiné výši, než požadované.8. Tak, jak soud provedeným dokazováním zjistil, konfliktní vztah mezi rodiči tak, jak vyplývá z doby upravování poměrů práv a povinností k nezletilým dětem tzn. i k žalobci, i v dané právní věci, kdy jeden z rodičů pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech i tento ko